Nová tvář - část třetí

20. prosince 2007 v 14:00 | Kačenka |  Vaše příběhy s CSI
Petra posílá třetí část
Kdo má rád Sofii, asi bude plakat, protože už s ní nadále počítám jen na občasné zastavení. Holt nemůžu držet moc postav najednou.

Gil, Sára, Nick a Greg vystoupili z auta. Před nimi stál malý dům, kde bydlel Brian Hill, jehož databáze identifikovala jako bratrance nebo jiného blízkého rodinného příslušníka jejich mrtvoly. Doufali, že se strefili, protože DNA byla kvůli vystavenému žáru docela poničená a Greg se musel opravdu hodně snažit, aby se k něčemu dostal.
Gil zazvonil a kousek poodstoupil. Zevnitř se ozval rachot. Pak se dveře se skřípěním otevřely a na kriminalisty vykoukla zarostlá tvář asi čtyřicetiletého muže, který v ruce držel láhev ginu. Na nově příchozí se díval mírně podlitýma očima a s pootevřenými ústy.
"Dobrý den, my jsme z kriminální laboratoře v Las Vegas," začal Gil. "Já jsem Gil Grissom, tohle je Sára Sidleová, Nick Stokes a Greg Sanders. Máme na vás pár otázek."
"He?" odpověděl muž.
Gil zaváhal, pak se zeptal: "Jste Brian Hill?"
Muž vypadal, že usilovně přemýšlí. "No, člověče, já nevim."
"Vy nevíte?" otázala se Sára.
Údajný Hill se na ní opilecky otočil a prohlásil: "Kotě, kdyby ses s touhle lahvinkou," zamával jí před očima skleněnou nádobou, "a jejíma dalšíma pržíí... pržíí.. pržžříbuznejma kámošila tak jako já, taky bys nevěděla, jestli seš Brrrrian... Hill ste říkal...? nebo ne."
Nick protočil oči, Sára zrudla a Gregovi ujelo: "Skvěle."
"Moment!" vykřikl v tu chvíli opilec vítězoslavně. "Jo, máte pravdu, jmenuju se tak."
"Ano, Gregu, skvěle," přikývl Gil. Pak Hillovi oznámil, že si ho odvezou na stanici, kde proběhne výslech, jakmile pominou účinky alkoholu.
U Davida Watta:
Warrick zaklepal na dveře. Nic. Zaklepal znovu. Zase nic. Zavolal: "Tady kriminálka, otevřete!" a s tím do dveří zabušil pěstí
Zámek zarachotil a ve dveřích se objevil mladý, sotva dvacetiletý muž v pyžamu s rozespalým výrazem.
"Co je?! Tady spí lidi."
"To, takže to urychlíme," řekl Warrick. "Jmenuju se Warrick Brown, tady dámy jsou Catherine Willowsová a Anna Morrisonová. Vy asi budete David Watt."
"Jo, to jsem," odpověděl překvapeně muž a rázem se probral. "Stalo se něco?"
"Pojedete s námi na stanici," informovala ho Catherine.
"A proč?" optal se David Watt.
"Vaše krev se našla v domě, z něhož byla unesena třináctiletá dívka."
"Blbost," okomentoval podezřelý své podezření.
"To posoudíme my," řekl Warrick a poslal Watta, aby se oblékl. Poté ho usadili do auta vedle Annie a vyrazili na ústředí.
Na ústředí:
Sára, Nick a jejich zadržený zoofil, který ihned po příjezdu obdržel jedlou sodu na vystřízlivění, seděli ve výslechové místnosti. Gil s Gregem přihlíželi.
"Pane Hille," začal Nick, "Máte sestřenici? Nebo tetu?"
"Jo, sestřenku, Sharon, proč?"
"Jak dlouho jste ji neviděl?"
"Od tý doby, co mě zašili. Seděl jsem osm měsíců. Venku jsem čtvrt roku."
"Dobře, a nevíte o někom, kdo by mohl o Sharon něco vědět?"
"Ne. Proč?"
"Protože jsme našli v poušti mrtvolu, která podle databáze vaše sestřenice nebo teta," odpověděla Sára. "A pokud říkáte, že máte jen jednu sestřenici, pak jsme našli právě její tělo."
"To jako že Sharon je mrtvá?" vykulil oči Hill.
"Ano, bohužel," přisvědčila Sára.
"Dobře jí tak, mrše," procedil Hill.
"Prosím?" zeptal se poněkud nechápající Nick.
"No jo," řekl Hill s ošklivým úsměvem a stoupající silou hlasu. "Kdo myslíte, že mě tehdá prásknul? Naše drahá Sherry. Kdyby ta ženská držela zobák, nebyl bych v base! Ukradla mi třičtvrtě roku života!" teď už křičel a mlátil do stolu.
"Teda," utrousil venku Greg. "Ten se ale umí vztekat."
Gilovi zazvonil telefon. Podíval se na display na jméno volajícího, poté se omluvil a šel si vyřídit hovor jinam.
"Pane Hille, uklidněte se," křikl Nick.
Zadržený řval jako pavián, poté vyskočil na nohy a po kriminalistech se pokoušel hodit židli. Své dílo nedokonal jen proto, že dovnitř vtrhla ostraha a odvedla ho do vazby, aby vychladl tam a neohrožoval ostatní.
Nick se zhluboka nadechl a podíval se po Sáře. Ta jen pokrčila rameny. Pak se dveře místnosti otevřely a dovnitř vpochodoval Greg. Pohledem střelil po povalené židli a prohlásil: "Příště budeme před výslechem očkovat proti vzteklině."
To by nebylo od věci," souhlasil Nick.
Pak se dveře otevřely znovu a vstoupil Gil. Své podřízené obeznámil se situací, a to takovou, že Sofia Curtisová u nich vskutku končí, a to prý nadobro. V jejím případě se to nedalo brát tak vážně, protože už třikrát místo v týmu kriminalistů vzala a dvakrát odešla. Ovšem nikdy neřekla to "nadobro".
"Takže máme o člověka méně," okomentovala Sára.
"Už ne," opravil ji Gil. "Od toho tu máme Annie."
"Teď tu není," řekl Greg. "No jo, kde vlastně s Cath a Warrickem trčí?"
"Jsou na cestě," řekl Gil. "Za chvíli tu budou."
Cate, Warrick a Annie přijeli se svým zadrženým k ústřední budově kriminálky. Watt šel klidně a nijak se nebránil, ani když ho odvedli k výslechu. Ten vedl Warrick, protože Catherine zůstala u okna z poloprůhledného skla s Annie a říkala jí, na co si má při výslechu dávat pozor.
"Pane Watte," zeptal se Warrick, "jak nám vysvětlíte, že jsme našli vaší krev v domě, odkud bylo uneseno nezletilé děvče, a navíc došlo k jeho zranění?"
"Nikdy neříkej víc, než je v tu chvíli třeba," poučila Catherine Annu. Ta přikývla.
"Nevím, o čem mluvíte," řekl Watt.
"Tak hele," houkl Warrick tónem, kterým naznačoval, že pokud si Watt myslí, že je takový idiot, aby na tohle skočil, sám je idiot. "Tohle na mě neplatí. Lidi to na mě zkouší pořád. Takže navrhuju nekecat. Ta krev se asi sama od sebe nerozhodla, že tam bude."
Watt se začal ošívat.
"Už ho má," okomentovala znovu Catherine. "Když se začnou takhle vrtět a uhýbat očima, většinou budou buď vymýšlet lži na vlastní záchranu, nebo se přiznají."
"Jak se pozná, co je lež a co ne?" optala se se zájmem Annie.
"Ty lži bývají průhledný jako sklo."
"Davide," řekl Warrick mírněji, "přiznání je ulehčující okolnost. Pokud jste jí unesl a teď nám povíte, jak to bylo, můžeme se za vás přimluvit."
Mladý Watt ještě chvíli váhal, ale pak šeptem řekl: "Já jsem jí neublížil."
"Ne? A kdo tedy?"
"Já jsem jí bránil," vysvětloval roztřeseně Watt. Když viděl tázavý pohled kriminalisty, dodal: "Chodil jsem s Laetti. Když do toho domu vrazili, zrovna jsme byli spolu v kuchyni. Bránil jsem jí. Oni měli nějaký rukavice pobitý připínáčkama a hřebíkama." Davidovy oči se začaly zalévat slzami. "Drželi jí... a bušili do ní a do mě taky.. a pak jí odtáhli do auta a mě řekli, že jestli to nahlásím, tak jí už nikdy neuvidim." Mladík se zhroutil na židli, opřel se o stůl a spustil srdceryvný nářek.
Cate a Annie stály jak u vytržení před sklem a s vytřeštěnýma očima zíraly na plačícího muže i na vyjeveného Warricka. Ten si po chvíli vzpomněl na profesionální přístup a jemně se zeptal: "Davide, kolik jich bylo?"
"Čty-čty.. čtyři," vysoukal ze sebe Watt po chvíli.
"A nevíte, kdo to byl?"
Watt pokýval hlavou. Cate a Annie se po sobě podívaly.
"Byl... byl to můj brácha, Danny. Laetti se mu líbila, tak sehnal partu a..." dál mu došla řeč.
Warrick chvíli počkal, jestli Watt ještě něco nedodá. Pak řekl: "Dobře. Jak se jmenují ti ostatní?" Watt jen pokrčil rameny a spustil další vlnu záchvatu.
"Davide, poslední otázka," řekl Warrick. Musel to vědět. "Spal jste s Laetitií?"
Watt vyděšeně zvedl oči k vyšetřovateli. "Bože, to ne! Líbali jsme se, mazlili, to jo, ale spát, nikdy, vždyť je to ještě dítě!"
Warrick kývnul směrem k oknu, čímž dal Cate znamení, že je u konce. Pak přivolal strážníky, aby se o truchlícího mladíka postarali. Když se zvedal, chytil ho Watt za rukáv a řekl: "Chyťte hoto bastarda. A přiveďte Laetti. Prosím."
Warrick se zastavil a řekl: "Uděláme, co se dá." Pak odešel ke svým dvěma kolegyním.
...pokračování asi bude...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Danina Danina | Web | 20. prosince 2007 v 17:24 | Reagovat

Doufám že pokračování bude.

2 Lilly Lilly | 20. prosince 2007 v 18:57 | Reagovat

Jak asi! Je to úžasné, byla by škoda toho nechat.

3 Cinka Cinka | Web | 20. prosince 2007 v 20:34 | Reagovat

Teda, to je paráda. :-)) Souhlasím s Gregem, příště se bude rovnou očkovat proti vzteklině. ;-) Líbí se mi to.

4 Petra Petra | E-mail | 20. prosince 2007 v 20:58 | Reagovat

pokračování už je, i jsem ho posílala Kačence. S dalším už to asi bude horší, protože přes svátky nejsem doma a leden ve škole bude bolet, ale část už mám, tak se těšte... A strašně vám všem děkuju, že čtete a komentujete, máte to u mě...

5 netri netri | Web | 21. prosince 2007 v 13:28 | Reagovat

Ještě abychom to nekomentovali, když to je tak pěkný a zajímavý. Mě se to strašně líbí. A už se těšim na pokráčko...

6 Lucis Lucis | 21. prosince 2007 v 16:49 | Reagovat

No fakt, ta povídka je fakticky šmrncovní!=)Piš dál, těším se na pokráčko.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama