Co můžeme dělat? - část druhá

27. prosince 2007 v 11:40 | Kačenka |  Vaše příběhy s CSI
Tichajda posílá druhou část

Fajn, co se děje?" vzpamatoval se z letargie jako první Warrick.
"Máme malý problém. Ta pistole, se kterou si ti chlapci hráli…" Ecklie na vteřinu zmlkl, aby se ujistil, že ho pořád ještě někdo poslouchá.
"Co je s ní?" zeptala se Sára. Práce ji nezajímala, ale pistole, která postřelila Grega, ano.
"Je to osmatřicítka." vysvětlil zástupce policejního ředitele. Všichni kriminalisté na něj vytřeštěně pohlédli.
"Ale…ale…ale to není možné…jak to, že…?" zakoktal se Warrick.
"Co se stalo?" tázal se nechápavě Hodges.
"Pistole, ze které vyšly náboje, které postřelily Grega, byla pětačtyřicítka." objasnil jemu a Davidovi Nick.
"Pak ale musíme zpátky na místo činu." vyskočila okamžitě na nohy Catherine a hnala se ke dveřím.
"Nicky a Sára se mnou, Warricku, ty zavolej Grissomovi a řekni mu, co se stalo." zaúkolovala je, ještě než stihla vyběhnout do chodby.
¨¨¨
Zazvonil telefon. Gil se škubnutím probudil, zívl a zvedl mobil.
"Grissom." zamumlal rozespale, aniž by se podíval, kdo mu volá.
"Grissi, máme problém. Pistole toho kluka byla osmatřicítka." ozval se z telefonu Warrickův hlas.
"Kde je Catherine?" zeptal se Gil, okamžitě dokonale probuzený.
"Tam, kde Grega postř…" začal mladší kriminalista, ale jeho šéf ho přerušil: "Díky Warricku."
Potom zavěsil, naposledy pohlédl na Grega a pak vstal a vydal se ke dveřím.
"Kdyby se něco změnilo, moje číslo máte." oznámil doktorovi na chodbě.
¨¨¨
"Jak, že je ulice uzavřená?? Absolutně nechápu, co tady šaškujete. Já na vás podám stížnost. Vaše jméno?" ječel právě asi pětapadesátiletý muž na jednoho z kriminalistů.
"Stěžovat si klidně můžete. Stokes. S.T.O.K.E.S." hláskoval klidným hlasem Nick a dál stál u pásky.
"Co se tady děje?" do debaty se vložil další muž.
"A vy jste zase kdo? Tenhle idiot mě odmítá pustit do tý ulice…ale já CHCI projet tudy. NECHCI to objíždět." vztekal se stěžovatel.
"Gil Grissom. Obávám, se, že vám nic jiného nezbude. Toto je místo činu a rozhodně vás na něj nepustíme. Pokud máte nějaký problém, napište si na magistrát a nechte moje lidi pracovat."
"Vaše lidi? Tak vy jste tu šéf? Můžete mi vysvětlit, co se tady děje?" mužův agresivní tón se Gila nijak nedotkl.
"Tati, vím, že tě to baví, ale nemohl bys PROSÍM nastoupit do auta a odvést mě do školy? Nestihnu tu přednášku." z auta stojícího jen několik metrů od pásky vystoupila vysoká blondýnka s culíčky po obou stranách hlavy, v džínsech, hodila na svého otce otrávený pohled a pak se zářivě usmála na Nicka a Gila. Muž se zatvářil rozpačitě.
"Hned." zvýšila hlas a založila si ruce na prsou. Nick na ni zíral s otevřenou pusou.
"To je kus." vydechl pro sebe obdivně.
"Omluvte ho prosím, je trochu cholerický." usmála se a oběma kriminalistům podala ruku. Nick se pousmál. Kromě její ruky cítil v dlani i papírovou vizitku. Dívka se rozloučila, nasedla zpět do auta a o několik vteřin později už její otec poslušně vycouval a vydal se objížďkou.
"Až dostaneš pod kontrolu svoje hormony, mohl by sis prosím vzpomenout, co tu děláš? A na to, že Greg je v nemocnici?" vyštěkl na něj Grissom. Nick zrudl, schoval vizitku do náprsní kapsy a ostrým krokem se vracel ke Catherine, která právě fotila silnici.
O šedesát osm hodin později
"Tak co máme?" Sára zvedla hlavu od mikroskopu a otočila se na svého šéfa. Stejně jako jí se mu klížily oči a jazyk tvořil slova jen velmi neochotně.
"Nic. Stejně jako včera. Stejně jako předevčírem. Grissi, nemáme vůbec nic. Databáze nenašla, čí je ta kulka, Bobby na ní pracuje už několik hodin a Hodges se snaží analizovat tu látku, kterou jsme na té kulce našli." Sára sama rozostřeně vnímala, že její slova nedávají úplně smysl, ale věděla, že Gilův mozek je stejně unavený jako ten její.
"Jdi domů a vyspi se." nařídil jí. Za poslední dva dny už potřetí.
"Vypadáš hrozně." dodal.
"To teda pěkně děkuju." pokusila se o úsměv.
"Jdi se vyspat. Všichni už šli domů." zopakoval svůj požadavek. Přikývla a odpotácela se do šatny. Chtěla pracovat dál, ale sama vnímala, že už jí to nemyslí.
"Sáro, pojď, odvezu tě domů." ve dveřích se objevil detektiv Vega. Vděčně se na něj usmála.
Gil seděl ve své kanceláři a prohrabával se papíry, když mu zazvonil telefon. Zvedl ho a zamumlal své jméno. Hlas na druhé straně mu něco horlivě vysvětloval a potom zavěsil. Grissom položil telefon na stůl a otupěle zíral do prázdna.
"Grissi? Ježišmarja, ty vypadáš." ve dveřích se objevila osmadvacetiletá žena s hrnkem v ruce. Zvedl hlavu, ale jeho výraz se nezměnil.
"Kafe." oznámila mu a položila hrnek před něj na stůl. Nechápavě na něj civěl.
"To se pije." napověděla mu a pousmála se.
"Co tu děláš?" zeptal se.
"Pracuju tady. Už dva roky…vzpomínáš?" zacukaly jí koutky.
"Máš být na školení." lehce se zamračil.
"Už skončilo."
"Mělas přijet až ve středu."
"JE středa, broučku. Ježiši, jak dlouho jsi nespal?" věnoval jí další nechápavý pohled.
"Je středa? Není pondělí?" vypadal opravdu zmateně.
"Ty máš dost." zhodnotila jeho stav a zakroutila hlavou.
"Greg je v nemocnici." oznámil.
"Já vím."
"A Sára taky. Postřelili ji. Dvě kulky. Jednu má v noze, druhou v rameni. Před hodinou ji převezli."
"Já vím." opakovala. Zamračil se.
"Nemáš to vědět."
Protočila panenky: "Potkala jsem Brasse na chodbě. Říkal, že s tebou mám něco udělat. Prý jsi ve špatném stavu. Myslím, že tak mírně bych to neřekla." nadzvedla obočí.
"Jedu do nemocnice." oznámil a vstal. Motala se mu hlava.
"Ty- kafe, gauč, spánek. Spoustu spánku. Já-nemocnice, Sára, Greg, vyšetřování. Chápeš?"
"Chci jet taky." oznámil chabě.
"Nejsi při smyslech. Vstávej!" vytáhla ho na nohy a chodbou odvlekla k odpočívárně.
"Tady si lehni…a prospi se, ano? " nařídila mu. Vzápětí sebou sekl na gauč. Povzdechla si a narychlo načmárala na kus papíru vzkaz: Zavolej, až se vzbudíš. TG. Zkontrolovala místnost a pak se pohledem zastavila na svých iniciálech. Změnila si příjmení. Loni v únoru. Jen tak. Sobě i jemu pro radost.
"Doktor Shetler?" muž ve středních letech se otočil.
"A vy jste…?" tázavě na ni pohlédl.
"Tereza Grissomová. Jdu se zeptat na stav svých dvou kolegů. Grega Sanderse a Sáry Sidleové."
"Je mi líto, ale nemůžeme poskytovat inf…" doktor zmlkl, když mu pod nos strčila průkaz.
"Tak dobře. Oba jsou stabilizovaní. Leží na JIPce."
"Můžu za nimi?" zkusila to Terry a mile se zazubila.
"Ani náhodou. Musí být v naprostém klidu." vyjekl téměř hystericky doktor.
"Dobře…dobře…" zvedla ruce v obraném gestu a podala mu svojí vizitku.
"Kdyby cokoli, zavoláte mi, že?" další milý úsměv. Konsternovaně přikývl.
ooo
"Ty parchante! Ty zatracenej, sobeckej, egoistickej parchante, jak jsi mi to mohl udělat? A s ní?" kolem Gregovy hlavy prosvištěl hrnek.
"Terry, Terrinko, já ti to vysvětlím!" bránil se kriminalista.
"Vysvětlíš? Vysvětlíš? Vyspal ses s ní. Chceš mi tvrdit, že jsi jen tak náhodou šel kolem a řekl sis: Dneska je ten pravý den, abych se s někým vyspal. No a Terry je v práci, takže si jen najdu někoho jiného. To sis nemohl zaplatit nějakou prostitutku?! Musíš mě ještě ponižovat tím, že ji znám?!" Tessin hlas byl naladěný o oktávu výš než obvykle a z očí jí přímo sršely blesky.
"Já nechtěl!" vyvřískl.
"Tak tys nechtěl." hodila po něm odpadkový koš. A hned za ním knížku. A hrnek. A stolní lampičku.
"Prosím tě, nekřič, vždyť to všichni uslyší." snažil se ji uklidnit.
"Jen ať to slyší." Terry vystřelila z kanceláře na chodbu, kde se mezitím shromáždila v podstatě celá kriminálka a všichni laboranti.
"Greg má poměr se Sofií." oznámila dívka téměř klidným hlasem. Nikdo nepromluvil. Vlastně se nikdo neodvažoval ani pohnout.
"Tess, pojď, promluvíme si v klidu." pokoušel se ji zatáhnout zpátky do kanceláře.
"S tebou už nemám o čem mluvit." oznámila a odkráčela chodbou pryč. Otočil se, aby se vrátil ke své práci.
"Gregu?" otočil se, naplněn nadějí. Když se jeho oči setkaly s jejími, až ho zamrazilo.
"Něco sis zapomněl." oznámila mu a mrštila po něm zlatý kroužek, který se mu zastavil o botu. Potom beze slova zmizela v Gilově kanceláři.
ooo
"Nicku? Ahoj Nicku…jo, taky jsem ráda, že tě slyším. Myslíš, že bys mohl přijet do laborky? Potřebuju tady s něčím pomoct." Terry zavěsila a nahlédla do odpočívárny. Gil spal přesně tak, jak ho tam před několika hodinami nechala.
"Už bylo na čase, staroušku." zašeptala k němu s úsměvem a tiše za sebou zavřela dveře.
"Tak, co jsi potřebovala?" Nick stál za Tess a zubil se.
"Někdo jde po týmu. Sára s Gregem jsou na JIPce a Warrick mi nebere telefon." oznámila mu vážně. Úsměv mu z tváře okamžitě zmizel.
"Budu to zkoušet dál, ale mám strach, aby už nebylo pozdě." Nicka vždycky fascinoval Tessin optimismus.
"Snad nebude tak zle. Možná si jen vypnul zvuk nebo spí." zkoušel vymyslet nějakou smysluplnou alternativu Nick. Hodila na něj tázavý pohled: "Celým svým srdcem doufám, že máš pravdu."
"A Nicku? Uděláš pro mě něco?" Kriminalista se otočil.
"Můžeš projít seznam lidí, kteří byli v poslední době propuštěni a které jste dostali do vězení."
"To jsou určitě tisíce jmen. Nemáš něco, co by mi pomohlo zúžit výběr?" tázal se Nick.
"Je to více než dva roky, ale méně než čtyři." odvětila váhavě.
"A to proč?"
"Greg je v týmu kromě mě nejkratší dobu. Sára je v tomhle seznamu druhá, Warrick třetí. Mě ten střelec nezná, ale má nevyřízené účty s vámi." Terry zkrabatila čelo.
"Chápeš?" zeptala se pro jistotu. Nick přikývl.
"Podívám se." lehce se na ni usmál a zmizel v laboratoři. Zazvonil jí telefon.
"Terezo, máme problém." nepotřebovala, aby se muž ze sluchátka představoval. Jen jeden jediný člověk na světě jí říkal Terezo.
"Co se stalo, Jamesi?" oplatila mu oslovení celým jménem.
"Našli Warricka…někdo po něm střílel. Dvě kulky…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 netri netri | Web | 27. prosince 2007 v 13:09 | Reagovat

Neřikej že Warriček umře...to ne...to se nesmí. Všichni musí přežít a všechno musí skončit skvěle. Slyšíš? né že bude pohřeb...to by byl i muj pohřeb :))

Jinak je to skvělí a už se těšim na další.

2 Cinka Cinka | Web | 27. prosince 2007 v 15:38 | Reagovat

Pecka, to je paráda. Budu skromná, kdy že bude další díl? ;-) Je to bomba, moc se mi to líbí. :-))

3 Adriana Adriana | Web | 27. prosince 2007 v 16:14 | Reagovat

Páni skvělý. Doufám, že už brzo budeš mít pokračování. (tiše věřím, že bude dřív než toto :) )

4 Petra Petra | E-mail | 27. prosince 2007 v 16:59 | Reagovat

Hezký, hezký, hezký... jen tak dál!!!

5 tichajda tichajda | 27. prosince 2007 v 18:42 | Reagovat

no pokračování snad bude o něco dřív než tohle. dopsala jsem knížku, takže mám víc času :))

6 melonka melonka | Web | 27. prosince 2007 v 19:28 | Reagovat

móóóóóć pěkný...

7 týna týna | E-mail | Web | 28. prosince 2007 v 14:17 | Reagovat

užáááásný už se těším na pokráčko moc se ti to povedlo!!!

8 Anysssek Anysssek | Web | 29. prosince 2007 v 0:17 | Reagovat

Super........................budu taky skromná.......já chci pokráčko:o)))

9 tichajda tichajda | 4. ledna 2008 v 20:30 | Reagovat

hihi...mám další kousek...a je tam mrtvolka...

10 Bartholomew Bartholomew | E-mail | Web | 26. března 2012 v 14:51 | Reagovat

Asi takhle nějak bych to pojal :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama