Co můžeme dělat?

1. září 2007 v 18:13 | Kačenka |  Vaše příběhy s CSI
kitiki nám posílá příběh

Rána v Las Vegas jsou všechna stejná. Šedá, nudná a unavená z probdělé noci. To srpnové pondělí nebylo výjimkou. Už v sedm hodin ráno, když nastupovala na zdejší kriminalistické oddělení denní směna bylo skoro 40 stupňů a vzduch se nejistě třepotal. A právě do tohoto horkého rána vyrazil mladý muž, aby si trochu pročistil hlavu po náročném případu. Kráčel po téměř prázdné ulici a hlavou se mu pořád dokola honila slova jeho šéfa: Nebyla to tvoje chyba, jednal jsi správně.
"Jak jsem mohl jednat správně, když ta holka umřela?" šeptla si pro sebe vycházející hvězda kriminalistiky a vztekle kopla do nejbližšího kamene.
"Měl jsem zůstat v laborce. Tam by mě tohle potkat nemohlo."
¨¨¨
"Grissome, můžu s tebou na chvilku mluvit?" ozvalo se ode dveří. Šéf noční směny zvedl oči od hromady papírů a zadíval se na svojí světlovlasou kolegyni, jakoby zvažoval, jestli jí má vyhovět. Nakonec se opřel o opěradlo a naznačil jí, aby si sedla.
"O co jde?" zeptal se a sundal si z unavených očí brýle.
"O Grega. Mám o něj strach." ¨
"Je už dospělý. Zvládne to."
Žena ho zkoumavě propálila pohledem a pak se vítězoslavně usmála: "Taky se o něj bojíš."
Zavrtěl hlavou.
"Měl by sis s ním promluvit."
Gil si povzdechl. "Myslíš, že jsem to nezkoušel? Vysvětloval jsem mu, že to byla sebeobrana. Ale myslíš, že mě poslouchal? Greg? Samozřejmě, že mě neposlouchal. Je to moje chyba. Neměl jsem ho tam posílat samotného. Vždyť je to zelenáč. Kdyby jel kupříkladu Warrick, nic takového by se nestalo."
"Skvěle. Nejdřív Greg a teď ty? A co takhle hodit to na Ecklieho? Jsi v tom stejně nevinně jako Greg, slyšíš?!"
"Ale, co kdyby…"
"Jaképak kdyby? Máš na celý tým ochranitelský komplex a kazí ti to úsudek, ale to mu nepomůže. Už zase jsi šéf ty, tak honem něco vymysli, než se mu něco stane." vyjela na něj podrážděně Cath, vstala a práskla za sebou dveřmi. Gil si složil hlavu do dlaní a zůstal nepřítomně civět na svou phasmatodeu.
¨¨¨
"Nechcete šátek? Pro přítelkyni?" před Gregem stála postarší žena a mávala mu před nosem kusem špinavého hadru.
"Ne, díky." zavrtěl hlavou. Zavolala za ním několik nadávek, ale ty on už nevnímal. Pořád musel myslet na to děvče, co dnes v noci jeho vinou přišlo o život. Nebylo jí víc než dvacet. Pořád měl před očima její výraz, pořád se mu vracel jízlivý smích toho hajzla. Kdyby přišel o deset minut dřív, mohl tomu zabránit a kdyby přišel o deset minut později, pachatel by už byl pryč a on by nemusel střílet. Znovu vztekle kopl do nejbližšího kamene a bez zájmu pozoroval, jak daleko doletí. Kousek od něj si hráli tři chlapci. Zacukaly mu koutky. Pamatoval si, jak byl se svojí malou neteří na pouti. Celého ho opatlala od cukrové vaty a pak ho donutila šestkrát za sebou jet na horské dráze. Greg měl rád děti. Moc rád. Zastavil se a pozoroval kluky, jak si hrají. Jeden z nich držel pistoli. Zřejmě na kuličky. Greg neměl tyhle hračky rád. Ozvaly se dvě ohlušující rány. Greg vytřeštil oči. Tělem mu projela ostrá bolest a poslední, co mu prolétlo hlavou než ztratil vědomí bylo poznání, že ta pistole na kuličky nebyla.
¨¨¨
"Greg je v nemocnici." ozvalo se ode dveří. Všichni v místnosti zvedli hlavy a nechápavě civěli na svojí kolegyni.
"Postřelil ho nějaký kluk. Hrál si s tátovou zbraní a ta spustila."
"Jedu za ním." oznámil Nick a zvedl se.
"Jdu s tebou." vyskočila na nohy i Sára a oba se rychlým krokem vydali k autu.
¨¨¨
"Nick Stokes, kriminálka Las Vegas, před hodinou vám sem přivezli mladého muže. Jmenuje se Greg Sanders a byl postřelený. Chtěl bych vědět, jak je na tom." vysypal ze sebe Nick a dychtivě visel očima na doktorovi.
"Sanders….Sanders…aha, už vím. Dvě střelné rány. Jedna zasáhla sval v rameni, ta není vážná, ale druhá pohmoždila páteř. Je nepravděpodobné, že by přežil a šance na úplné vyléčení je téměř nulová. Teď ho operují." mračil se postarší muž v bílém plášti.
O tři hodiny později řekl doktor Nickovi, že Grega převezli na jednotku intenzivní péče, ale zatím za ním nemůže. Samozřejmě, že ho neposlechl. Kradl se chodbou v nejvyšším patře nemocnice a hledal Gregův pokoj. 317…316…315…tady to je. Opatrně nahlédl do pokoje, právě když doktor začal mluvit:
"Smrt nastala ve 14:36." Nick ztuhl. Určitě si spletl pokoj. Tohle totiž není…
"Pane Stokesi, je mi to moc líto. Dělali jsme, co jsme mohli." objevil se před ním doktor. Nick se sesypal na nejbližší židli a složil hlavu do dlaní. Z očí se mu proti jeho vůli draly slzy.
"Doktore? Něco se děje. Myslím, že je něco s monitorem nebo…nebo…proboha doktore, rychle." ozvalo se z pokoje. Muž, který mluvil s Nickem, okamžitě zaplul zpět.
"Pane Bože, tohle není možné. Adrenalin, rychle." zakřičel a jediným pohybem opět zapnul ventilátor.
"Co se stalo?" zavolal kriminalista na lékaře.
"Stalo se, že koroner si bude muset na pana Sanderse ještě nějakou dobu počkat." oznámil mu muž.
"Nemám tušení, jak je to možné. Najednou mu srdce zase naskočilo. Nikdy jsem se s ničím podobným nesetkal." doktor vypadal opravdu zmateně.
"Takže žije?" ujišťoval se Nick. Lékař přikývl.
Z pokoje se ozval křik. Greg sice pořád ležel na posteli, ale divoce sebou házel a všechny infuze i ventilátor si vyrval. Tělo měl v jednom ohni a blouznil.
"Přineste vanu s ledem." poručil doktor.
"Ale co stehy? A co ten nepravidelný puls?" vyptával se ho nějaký jeho kolega.
"Teď hlavně musíme srazit tu hroznou horečku, než se mu upečou orgány. To ostatní bude muset počkat."
Za slabou půlhodinku se už několik zřízenců pokoušelo Grega násilím dostat do veliké nádoby s ledovou vodou. Vzpíral se, křičel, házel sebou a z očí mu crčely slzy. Lidi kolem něj zděšeně nadskočili, když se zřízencům konečně podařilo mladíka dostat do vody a on začal řvát, jakoby ho na nože brali.
Gil, kterému se až po téměř pěti hodinách podařilo odejít z práce, smutně pozoroval několik mužů, kteří se ho snažili udržet ve vaně. Greg to konečně vzdal a celé jeho tělo se uvolnilo. Vzápětí jeho hlava zmizela pod vodou. Okamžitě ho vytáhli, aby se ještě neutopil.
"Co se děje?" ptal se zmateně a prskal vodu.
"Gregu?" zeptal se nevěřícně Gil.
"Grissome, co se stalo? A co sakra dělám v té ledové vodě?" dezorientovaně se rozhlížel.
"Doktore Sandersi, byl jste postřelen, čemuž následovala zástava srdce a v té vaně jste proto, že jste měl skoro třiačtyřicet teplotu." vysvětloval mu doktor, očividně překvapený, že jeho pacient je pořád živý a schopný komunikovat. Greg konsternovaně přikývl.
"Vůbec si neuvědomuji, že by mi cokoli bylo. Jen mě trochu…ááááááááááá." z ničeho nic zařval a pokusil se dostat z vany.
"Co to bylo?" rozklepala se Sára, když mu píchli trochu sedativ.
"Zřejmě se nám podařilo srazit horečku, ale ne na dlouho. Proto chvíli naprosto normálně komunikoval a teď je zase v šoku. Mozek vypíná všechno, bez čeho se obejde, protože se přehřívá a snaží se snížit teplotu. Bohužel zatím prohrává. Horečka je věc imunity. Snaží se vyhnat virus nebo infekci, ale při tom ho zabíjí. Můžeme uměle navodit koma, ale je tu reálná hrozba, že se už neprobere. Potřebujeme k tomu souhlas blízkého příbuzného nebo soudu. Má manželku? Rodiče? Děti? Sourozence?" vyptával se doktor.
"Žijí na druhé straně Států." ozvala se ode dveří Sára.
"Dejte mi hodinu." požádal Gil, vyšel z pokoje a vytočil číslo jednoho svého přítele.
"Alberte? Ano, mám se dobře, což se ovšem nedá říct o Gregovi. Poslyšte…" Griss vyjmenoval koronerovi všechno, co o Gregově zdravotním stavu věděl a pak se na chvíli odmlčel, aby zjistil, co si o tom Al myslí. Když o chvíli později zavěsil, vypadal neuvěřitelně sklesle.
"Ještě jeden telefon." zamumlal a zavolal soudci Creedovi. Chtěl ho požádat o laskavost. Koneckonců mu ji dlužil. O necelou půlhodinu přijel Warrick se soudním příkazem k navození umělého spánku.
Pípání počítače nad Gregovou hlavou se změnilo.
"Koma." zašeptal jeden z doktorů.
"Nastalo koma. Teplota je na 40 a klesá. Prozatím má vyhráno."
"Je v komatu." oznámila Sára, jakoby se mu snažila vysvětlit situaci.
"Jsem si toho vědom, ale teď mu neumíme jinak pomoct. Bude se s tím muset poprat sám." oznámil doktor.
¨¨¨
"Ahoj bando." pozdravil Ecklie sedm lidí, kteří seděli v zasedačce a na tvářích měli všichni stejně prázdné výrazy.
Většina si ani nevšimla jeho příchodu.
"Chápu, co teď prožíváte, když tu není Sanders, ale zločince to zřejmě nezajímá a vraždí pořád stejně, máme tu případ."
"Nesnášel jsi ho." zamumlala Sofie ukřivděně.
"Sof, prosím, vynech ten minulý čas." požádal dotčeně Nick.
"Chybí mi ty jeho trapný vtipy." posteskl si Hodges.
"Mě chybí jeho kafe." vzdychl Warrick a smutně se zahleděl na hnusnou černou břečku ve svém hrnku.
"Málem jsem ho měl na stole." klepal se Davidovi hlas.
"Kde je vůbec Grissom?" zeptal se Ecklie, když v místnosti šéfa noční směny neobjevil.
"Je u Grega." odvětila bez zájmu Cath.
"Myslel jsem, že je v komatu."
"Grissom u něj sedí už skoro tři dny. Nemyslím, že by se tvářil vstřícně, kdybys ho odvolal."
"Já myslím, že by tě ignoroval." poznamenal Nick a smutně dloubl prstem do bagety ležící před ním.
"Máte případ!" oznámil jim znovu jejich nadřízený.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Danina Danina | 1. září 2007 v 18:49 | Reagovat

teda ty dneska jedeš:-) moc pěkný to je

2 els els | 1. září 2007 v 18:50 | Reagovat

to fakt jo, prošvihla sem první koment, ale super že si sem dala tolik povídek...aspoň se nenudim..a tahle je moc hezká..doufam že bude Greg v poho

3 Jana Jana | E-mail | 1. září 2007 v 19:02 | Reagovat

Tak to byla jedna facka za druhou. Fakt hukot.

4 Neana Neana | E-mail | Web | 1. září 2007 v 19:22 | Reagovat

Proč na Grega vždycky vyjde nějaký neštěstí? Jinak je to krááásně napsaný!

5 kattyp kattyp | 1. září 2007 v 19:45 | Reagovat

Tak to je hukot. Supr povídka. Že Greg neumře, že ne, že ne????

Nesmí umřít!!!!!!!!!!!!! Už aby tu bylo pokračování. Fakt supr. Klobouk dolu.

6 *L* *L* | 1. září 2007 v 20:43 | Reagovat

Úplně sqelej příběh jen se divim, že vždycky, když se stane nějaký neštěstí tak to vždycky odskáče GREG, ale jinak je to moc pěkný :×)))

7 tichajda tichajda | 1. září 2007 v 21:55 | Reagovat

Greg je přímo stvořený k tomu, aby sloužil jako obětní beránek. Nejmladší, takže se dají praktikovat takové ty rodičovské instinkty, které většina povídkářů (dobře uznávám...mě nevyjímaje) strká k lidem, ke kterým to absolutně nejde. Ale nevadí. Jsem moc ráda, že se vám to líbí.

8 Cinka Cinka | Web | 2. září 2007 v 22:53 | Reagovat

Ježkovo zraky, já málem umřela. Teda Greg je chudák, co ten všechno stihl prožít... Jedno ale vím určitě, zase ho se uzdraví, že jo? To by přece nešlo, aby umřel nebo aby měl trvalé následky. Ale jinak vážně bezvadná povídka.

9 Terrik33 Terrik33 | Web | 3. září 2007 v 21:07 | Reagovat

Skvělý!

10 Goldie Goldie | 4. září 2007 v 14:28 | Reagovat

Super!

11 svata27 svata27 | 6. října 2007 v 19:51 | Reagovat

ja už se třep na další

12 aknir aknir | 6. října 2007 v 19:59 | Reagovat

Pěkná povídka.Kdy bude pokračování?

13 blakous blakous | 13. října 2007 v 10:46 | Reagovat

já chci pokračování!!!!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama