Víš, kdo jsem? - část první

22. července 2007 v 17:50 | Kačenka |  Vaše příběhy s CSI
No, sice jsem ještě nějak nestihla dopsat svoje Řádění, ale pracuji na něm. Abyste se krapet nenudili, tak vám nabízím svůj další příběh, opět rozpracovaný. Tak doufám, že v tom pak nebudete mít guláš :-)

"Nahlásila to jistá April Abbottová," řekl kapitán Jim Brass Gilu Grissomovi, "stojí tamhle."
Gil se podíval oním směrem a uviděl ženu mezi pětadvaceti až třiceti lety, černovlasou a očividně ve výborné fyzické kondici, která se bavila se seržantem z oddělení vražd. I když bylo třicet ve stínu, žena se třásla, zřejmě ze šoku.
"A ten mrtvý se jmenuje Simon Paxton, třicet pět let, zastřelen z pušky, nábojnici jsme zatím nenašli a projektil zůstal v jeho hlavě," shrnul Greg Sanders, který se zrovna zvedal od těla. O kus dál pracovala Charlie.
"Mám několikery otisky prstů, pak je porovnám s databází," řekla Charlie, když skončila.
"A co vlastně víme od té ženy?" zeptal se Grissom.
Slova se opět ujal Jim.
"Paní Abbottová se zrovna vracela domů, když viděla, jak pan Paxton vychází ze dveří a míří ke svému autu. Ale pak se najednou skácel. Paní Abbottová k němu hned přiběhla a otočila ho tváří k sobě. Když viděla tu díru v hlavě, tak zavolala policii a počkala, až přijedeme," převyprávěl Jim. Gil se na ni zadíval a přemýšlel, co se mu na ni nezdá. Pak mu to došlo, nebyla na ní ani kapka krve. Přistoupil k ní a oslovil ji.
"Paní Abbottová, jsem Gil Grissom z kriminálky. Chtěl bych se Vás na něco zeptat," představil se.
"Prosím, ptejte se," svolila milým ale vyrovnaným hlasem.
"Pana Paxtona jste našla v tomhle oblečení?"
"Ne, kdepak, převlékla jsem se. Když jsem ho na sebe otočila, jeho krev se mi dostala na kalhoty a ruce jsem si otřela do trika. Té krve tam bylo opravdu hodně. Když přijela policie, šla jsem se převléknout," odpověděla a než Gil stačit položit další otázku, April Abbottová ho zarazila, otevřela dveře od svého domu a za chvilku byla zpět s igelitovým pytlem, který mu podala.
"Dala jsem Vám to do pytle, vím, že byste je asi chtěl," řekla a Gil byl velice překvapen.
"Jo a taky jsem Vám chtěla říct, že jedna sada otisků, které ta mladá slečna sbírala v jeho domě, bude patřit mě. Policii jsem volala z jeho domu," řekla a Gil se zarazil nad těmi odbornějšími termíny, které používala většinou jen policie.
"Ještě něco, jak víte, že jsem chtěl to oblečení?" zeptal se jen tak mimochodem Gil.
"Vím, jak to chodí, pane Grissome," odpověděla.
"Opravdu?" podivil se Gil a pozvedl jedno obočí.
Žena poprvé trochu znejistila.
"Mmm...ano...víte, jsem bývalá policistka, ale kvůli zranění páteře jsem policii musela opustit," vysvětlila.
Tak proto ta terminologie, pochopil Gil.
Byl už na odchodu, když za ním ještě zavolala.
"Kdybyste ještě něco potřebovali, stačí říct."
. . .
"Oběť byla usmrcena výstřelem z velkorážní pušky, projektil máš tamhle. Smrt nastala okamžitě. Víc ti toho neřeknu, protože není co. Žádný alkohol, žádné omamné látky," vyřkl doktor Robbins. Gil beze slova vzal náboj a odnesl ji na balistiku. Za dvě hodiny si šel pro výsledky za Bobbym.
"Jedná se o ráži .223 Remington, což je ráže, která se používá v naší americké armádě jako střelivo do em šestnáctek firmy Armalite. Ale taky je používaná jako střelivo do odstřelovacích pušek, jako například DPMS, čili Defense Procurement Manufacturing Services a jejich pušky Panther a Bulldog, ale většinou se pro odstřelovačky používá ráže .308 Winchester..." začal Bobby, ale Gil ho zarazil.
"A tohle bylo vystřeleno odkud?" zeptal se netrpělivě.
"Dostal bych se k tomu," řekl Bobby a vzal do ruky nějakou odstřelovací pušku.
"Tohle je odstřelovačka firmy Schweizerische Industrie Gesellschaft, zkráceně SIG, model SG 550 Sniper, zásobník na dvacet nebo třicet nábojů. Velice přesná a účinná. Je používaná ve švýcarské a německé armádě ve zvlástních jednotkách a ..." zarazil Gilovy nevyřčené otázky, "u nás je dost těžko k sehnání pokud nejsi voják. Leda na černém trhu. Ale je to moc fajnová hračka."
"Jaký má dostřel?" zeptal se Gil.
"Zhruba jeden kilometr, ale nejúčinnější je na vzdálenost 500 až 800 metrů, i když čím blíž, tím větší paseku nadělá," odpověděl Bobby.
Gil si to poznamenal a vracel se do kanceláře, při cestě se připojila Charlie.
"Tak jak řikala ta Abbottová, jedny otisky patří jí. Byly to ty na dveřích a klice, a pak na telefonu. Potom jsou to většinou otisky toho mrtvého. Pak jsem sejmula ještě dvoje další, ale ty v databázi nemáme," dokončila Charlie ve chvíli, kdy došli ke Gilově kanceláři. Tam už čekal Greg. Culil se na Charlie a ta mu to opětovala.
"A co máš ty?" zeptal se ho Gil.
"Vlastně nic, ta krev na oblečení paní Abbottový patří Paxtonovi, našel jsem tam nějaký vlasy, ale ty jsou taky jeho. Na jejích kalhotech je pak akorát tráva...a z trasovky potvrdili, že je to stejný druh jako byl na oblečení oběti. Toť vše, skončil jsem," rozhodil rukama Greg, ale díval se na svou přítelkyni.
"No a co ti řekl Bobby?" byla zvědavá Charlie. Gil jim pověděl, co mu Bobby Dawson řekl a Charlie se zarazila.
"Sniperka? Kdo by zabíjel sniperkou?" nechápala, "vždyť existuje spousta jinejch způsobů, jak někoho zabít..."
"Asi chtěl mít jistotu, že to fakt nepřežije," skočil jí Greg do řeči.
"Ale stejně, uvažuj. Vrah chce zabít pana Paxtona, zatim nevíme proč, vezme si na to vojenskou odstřelovačku, která je nejvíc účinná na vzdálenost půl kilometru....kam se s ní schoval? V okolí je sice spousta možností, kam s ní zalézt, většinou jsou to stromy nebo střechy domů. Ale uprostřed dne by si snad někdo všimnul neznámého člověka lezoucího na střechu domu nebo na strom ne?" přemýšlela Charlie a Gil ji pečlivě poslouchal. Greg na to jen pokrčil rameny.
"A taky musíš brát v potaz to, že čím dál byl od domu pana Paxtona, tím výš musel být, aby na něj viděl, až půjde..." pokračovala Charlie, ale tentokrát ji Gil přerušil.
"Ne tak docela," začal, " pokud by byl na nějaké střeše domu, pak by to připadalo v potaz, ale jelikož jsou v té čtvrti domy stavěny za sebou, tak by potřeboval alespoň tří nebo čtyřpatrový dům, což tam není. Takže střechu můžeme vyloučit. Zbývají stromy. Pokud mu nebránil žádný strom ve výhledu, mohl střílet klidně i z oněch pěti set metrů, kulka by provrtala listy jako nic a dráha střely by se moc neodchýlila. Ale podle mého byl blíž," usoudil Gil.
"Anebo to byl hodně dobrej střelec," řekl Greg, "když se strefil přímo mezi oči."
"Budete to muset ověřit," řekl Gil a naznačil jim, aby vyrazili do terénu.
. . .
Za půl hodiny byli opět před domem oběti a snažili se zjistit, odkud mohl přijít výstřel. Nejprve to zkusili ze vzdálenosti od domu paní Abbottové, která bydlela naproti panu Paxtonovi, ale po dvou stech metrech zjistili, že to je nemožné, protože jedna rodina si na zahradě vysadila řadu jehličnanů, které bránili ve výhledu jako zeď. Navíc to ani moc neodpovídalo tomu, jak oběť podle paní Abbottové dopadla na zem.
"Takže výstřel musel přijít buď z levé strany, když to budeme brát z pohledu pana Paxtona, anebo křížem přes ulici. Ale jelikož tu stojí Paxtonův teréňák, kterej taky brání výhledu, tak to asi bylo přes ulici," uvažoval Greg, když se vrátil k Charlie stojící před domem oběti. Tentokrát byla na řadě Charlie. Kývla a odešla do vzdálenosti přibližně pěti set metrů. Pak se zastavila a podobně jako to dělává Gil, naklonila hlavu na stranu. O několik metrů dál totiž stál dům postavený do písmene T a jedno křídlo nabízelo perfektní výhled na dům pana Paxtona. Navíc mělo v patře otevřené okno.
"Gregu, něco mám," řekla do vysílačky a za chvíli k ní Greg přiběhl.
"Myslíš, že mohl střílet odsud?" zeptal se, i když odpověď znal.
"Měli bychom to zjistit," odpověděla Charlie a přistoupila ke dveřím. Zazvonila a čekala. Když nikdo neotevíral, Greg se vydal na obhlídku domu, ale nic podezřelého nenašel. Tak se tedy vrátil k hlavnímu vchodu, kde se Charlie zrovna chystala zkusit kliku. Otočila jí a dveře se otevřely dokořán. Charlie tam stála jako přikovaná...nečekala, že se otevřou, ale uvědomila si svou chybu a přitiskla se ke stěně. Sice pochybovala, že v domě někdo byl, ale jistota je jistota. Vzala do ruky pistoli, Greg udělal totéž, a pak potichu vstoupila do domu. Greg jí kryl. Když došli ke schodům, rozdělili se. Greg pokračoval dál do domu a Charlie šla nahoru. Nikde nikdo. Když se dostala do místnosti s otevřeným oknem, zjistila, že je to vlastně dětský pokoj. Každopádně odtud byl perfektní výhled na dům pana Paxtona. A úhel okna i odpovídal tomu, jak byla oběť zasažena a pak se skácela na zem.
"Našlas něco?" ozvalo se ve vysílačce.
"Ani ne, jen že to okno asi opravdu posloužilo jako místo výstřelu. S dalekohledem, kterým určitě koukal, měl Paxtona jako na dlani. Co ty?" zeptala se.
"Taky nic," odpověděl Greg, ale pak se ozval znovu, "ale jsou tu ještě dveře do sklepa. Jdu se tam podívat."
"Dobře, ale dej na sebe pozor, ano?" poprosila Charlie.
"Dám, neboj," ujistil ji Greg.
Charlie si nasadila rukavice a začala obhlížet pokoje, když se Greg ozval znovu.
"Charlie?"
"Ano?"
"Pojď dolů," ozvalo se pouze a Charlie uslyšela v Gregově hlase úzkost. Neváhala ani chvíli a vydala se za ním. Našla ho v potemnělém sklepě, jak se dívá do jednoho rohu, ale jí ve výhledu bránila stará skříň. Chtěla zkusit rozsvítit, ale Greg ji řekl, že to nejde. Tak tedy vzala svou baterku a šla se podívat, na co Greg koukal. Když posvítila na místo před Gregem, strnula a rozšířila oči. Světlo její baterky dopadlo na čtyři mrtvá těla, očividně obyvatele domu.....
............................pokračování příště
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sara Sanders Sara Sanders | E-mail | Web | 22. července 2007 v 18:58 | Reagovat

Teda bezvadná povídka už se moc těším na pokračování:))

2 Barča Barča | 22. července 2007 v 20:04 | Reagovat

Je to moc pěkně napsané,zvláš se mi líbí postava Abottové.

3 Kačenka Kačenka | E-mail | Web | 22. července 2007 v 20:11 | Reagovat

Barča: a to ještě nevíš, co tě s ní čeká

4 Jana Jana | E-mail | 22. července 2007 v 20:44 | Reagovat

Jsi šikulka šikovná. Další super příběh. Líbilo se mi jak se Bobby vyžíval ve vyprávění o zbraních. Jo a když už mluvíme o zbraních...nedovedu si představit Grega s bouchačkou, ale určitě by mu to seklo.

5 tereza tereza | E-mail | 22. července 2007 v 20:53 | Reagovat

Moc pěkný, pohled na mrtvé asi nebyl nic příjemného..těm dvěma to vůbec nezávidím

A paní  Abottová se mi taky líbí :)

6 tichajda tichajda | 22. července 2007 v 22:05 | Reagovat

hukóóóót

7 Kačenka Kačenka | E-mail | Web | 22. července 2007 v 22:08 | Reagovat

chcete teda druhej díl??? Ten je v jedný části dost dobrej, i mě se to moc líbí:-)

a jak řikám, s Abbottovou si užijeme

8 Jana Jana | E-mail | 23. července 2007 v 21:17 | Reagovat

si piš že chceme.

9 kata kata | 8. října 2007 v 13:58 | Reagovat

hrony gregggggggg

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama