Pandořina skříňka - třetí část

31. května 2007 v 19:47 | Kačenka |  Vaše příběhy s CSI
Třetí část od Janči

"Slyšel jsi to?" zeptal se Grissom Nicka po telefonu.
"Jo. Zajedem se pana ředitele pozeptat na pár věcí. Co je to vlastně za firmu?"
Greg podal Grissomovi vytisknuté papíry a ten si je rychle prohlédl.
"Centrum pro výzkum nakažlivých chorob na Flamingo Road 120. Ředitel se jmenuje Nathaniel McRoy." řekl Grissom.
"Díky. Doufám, že nebudou mít už zavříno."
"Byl to noční hlídač takže tam určitě někdo bude." řekl Grissom a zavěsil. Jeho pohled upoutalo autíčko na ovládání, které se objevilo ve dveřích místnosti vteřinku před Gregem. Grissom zvedl jedno obočí a Catherine se usmála.
"Koukám, že se ti vrátila dobrá nálada." řekla.
"To byla jenom chvilková krize." mávnul rukou Greg. Sednul si na pohovku a modelem žlutého lamborgini projížděl slalom mezi nohami židlí.
"Víte co je sranda? Že jedinej způsob jakym můžeme komunikovat s Nickem, Warrickem a Sárou je po telefonu. To bude účet." zasmál se Greg.
"Město to zaplatí." řekl Grissom.
"To bude mít starosta radost." řekla Catherine sarkasticky. Pak se otočila na Grega. "Kde jsi tohle vzal?" ukázala na autíčko.
"To je Archieho. Neměl ho tady nechávat. Ví, že já auta miluju. A zvlášť ty rychlý." Catherine se musela v duchu smát. S tou hračkou vypadal jako přerostlé dítě. Vzpomněla si na Lindsey a zase trochu zesmutněla. Při svém pracovním vytížení jí vídala mnohem méně než chtěla a teď tu měla být zavřená celé tři dny. Vstala z křesla a přešla k lednici. Moc toho v ní nebylo. Několik jogurtů, dva saláty, něco, co vypadalo jako mražený hamburger, sendvič a pár věcí, ze kterých už nešlo poznat, co to původně bylo.
"Asi tady umřeme hlady." poznamenala zklamaná obsahem lednice.
"Na chodbě je automat." řekl Greg a už asi podesáté objel autem stůl, u kterého pracoval Grissom. Ten se jenom otráveně sehnul, hračku chytil a položil vedle sebe na stůl.
"A dostaneš ho až na konci školního roku." řekl Grissom suše a vrátil se k papírování. V duchu se ale smál. No jo, na blbiny vás užije, pomyslel si. Greg se rozhodl, že si dá večeři stejně jako Catherine. Narozdíl od ní ale nepřemýšlel a šel rovnou k automatu. Vrátil se se dvěma bagetama. Jednu podal Catherine.
"Jestli hledáš něco, co se nehejbe, tak na lednici zapomeň." řekl a zakousl se do svojí porce. Catherine uznala, že má nejspíš pravdu a chladničku zavřela.
Centrum pro výzkum nakažlivých chorob byla nenápadná, světlá, čtyřpatrová budova. Prošli velkými prosklenými vstupními dveřmi a zastavili se před vrátnicí, ve které seděl hlídač.
"Dobrý večer. Přejete si?"
"Dobrý večer. My jsme z kriminálky. Sidleová, Stokes a Brown." řekl Warrick. "Jdeme za panem McRoyem."
"Tak to vás zklamu. Ten odešel už ve čtyři. To se tak někdo má." řekl jim hlídač. Bylo mu něco málo přes padesát a sport rozhodně nevymyslel. Nicméně vypadal dobrosrdečně a že moc nepřemýšlí, co říká. To pro ně bylo výhodné. Třeba by jim i on mohl dát nějaké informace.
"Mohl bych vám nějak pomoct já?" zeptal se hlídač nadšeně. Warrick si všiml, že na stolku ve vrátnici leží levná detektivka a usmál se.
"Jsme tu kvůli Samuelu Darpanovi, pane...?" pokračoval Warrick.
"Jack Wilson. Sam něco proved?"
"Proč myslíte?" zeptala se ho Sára.
"Je to divnej patron. Furt sází, všem dluží. Mě taky. Sice jenom stovku, ale to víte, stovka tady stovka támhle a najednou je to tisíc."
"Kde hrál?" prořekl se Nick.
"Hrál? Copak on je...a kruci. No, on nehrál, ale sázel. Já mu říkal, že jednou špatně skončí, když si bude pořád půjčovat."
"Na co sázel?" zajímal se Warrick.
"Tak různě. Jednou na dostihy, jindy na fotbal, pak zase na něco jinýho. Většinou prohrál a za chvíli neměl z čeho platit nájem. Takže si půjčoval, i když věděl, že to nemůže vrátit. Pak už ho nechtěli založit ani kámoši a tak přišli na řadu lichváři."
"Víte od koho si půjčoval?" zeptala se Sára.
"Ne a nechtěl jsem. Tyhle lidi je lepší neznat. Dycky jsem mu řikal 'splať co sis pučil a už nesázej'. Jednou přišel s rukou v gibsu. Prej hrál basket. Jo to tak. Zlomil mu jí jeden z těch jeho 'věřitelů'. Jindy měl moncla nebo rozbitej ret."
"Chodil často takhle zmlácený?" zeptal se Nick.
"Poslední dobou skoro pořád. Víte, prohrál všechno, co měl a žil z peněz, který nebyly jeho. U někoho si pujčil na nájem, ale vrátit musel jednou tolik, a tak si půjčil jinde, aby to splatil a zase musel vrátit jednou tolik a tak pořád dokola. Šlo to s nim z kopce. Říká se 'o mrtvejch jen dobře' ale povídalo se, že krad. Nejdřív jsem to bral jenom jako klepy, ale pak jsem jednou viděl, že má na ruce rolexky a pár tejdnů na to si chtěl bejvalku usmířit prstýnkem. A nebyla to žádná levná cetka. Vypadal dost mastnej. Zlatej s takovym lesklym šutrem uprostřed. Takovej by si z platu nočního hlídače nemohl dovolit a s jeho dluhama už tuplem ne."
"Takže na tom nejspíš něco bylo." napůl zkonstatoval a napůl se zeptal Nick. Hlídač zaváhal.
"Víte, nechci, abyste to pochopili jako že byl Sam nějaká ztracená existence. Sázkař, co se s nim kvůli dluhům rozvedla i láska ze střední. Sam měl svý mouchy to jo, ale jinak to byl dobrej chlap."
"O tom nepochybujeme. Nevíte náhodou, kde bydlel?" chtěla vědět Sára.
"Jo, jistě, momentík." vrátný se otočil na své židli k počítači. Chvíli pátral v osobních záznamech zaměstnanců. Pak něco napsal na kousek papíru a otočil se zpátky ke třem kriminalistům.
"Jeho osobní složku vám bez povolení vytisknout nemůžu. Ale napsal jsem vám aspoň adresu." řekl a podal jim papírek. Sára si ho vzala a podívala se na něj.
"Děkujeme Vám, pane Wilsone. Moc jste nám pomohl." rozloučil se Warrick a všichni tři odešli zpátky k autu.
"Tak co teď?" zeptal se Nick, když si sedl na sedadlo spolujezdce. Sára seděla vzadu a Warrick řídil.
"Nejde mi z hlavy to, co říkal Wilson. Že Darpano nejspíš kradl. Když dlužíš tak si z lupu nekoupíš hodinky a prsten pro exmanželku. Zvlášť když ti jde o krk." uvažovala Sára.
"Třeba si nechával trofeje." ozval se Nick.
"A probodli ho ve stejnej den, kdy někdo vykrad klenotnictví." řekl Warrick. V tu chvíli mu stejně jako Nickovi došlo, že pořád mají v kufru důkazy ze svého případu. Včetně zakrváceného nože.
"A sakra!" zaklel Nick.
"Co je?" ozvala se ze zadního sedadla Sára. O jejich případu nevěděla.
"Odpoledne nás poslali do vykradenýho klenotnictví. Našli jsme tam nůž s trochou krve na čepeli. Zvláštní náhoda nemyslíš?" odpověděl jí Nick.
"Laborku dočasně přemístili do jednoho skladu na Eastern Avenue a vytáhli vyřazený vybavení, aby se dalo aspoň nějak pracovat. Měli bysme tu krev dát porovnat." řekla Sára.
"Ale tentokrát radši někomu ve skafandru." řekl Warrick a nastartoval.
Za dvacet minut už je před provizorní laboratoří čekali dva muži v modrých protichemických oblecích a velká bílá dodávka, ve které byl mikroskop, několik přístrojů a spousta kádinek a zkumavek pro předběžné vyhodnocování vzorků. Zastavili vedle dodávky. Jeden muž v ochranném obleku přišel k autu a naznačil jim, že mají zůstat vevnitř a nestahovat okénka. Trochu pozdě, když už jsme prolezli půlku města pomyslela si Sára.
"Dobrý večer. Jsem velitel protichemické jednotky hasičů. Kde máte ty kontaminované věci?" představil se muž ve skafandru.
"Možná kontaminované. Vzadu v kufru. Ten nůž je v důkazním sáčku a všechno je zapečetěné v krabici. Prosím, zacházejte s těmi věcmi opatrně. Už takhle budeme mít co dělat, aby nám ty důkazy u soudu uznali." odpověděl mu Nick.
"Nebojte. Co jste s tím nožem dělali?" Hasič mávl na kolegu a ukázal na kufr auta.
"Jenom jsem ho zvedl ze země za rukojeť a zabalil. Rukavice jsou taky v krabici." řekl Warrick. Mezitím druhý hasič vyndal krabici z auta a odnesl ji do dodávky.
"To by mělo být v pořádku. Za chvíli jsem zpátky. Počkejte v autě." řekl velitel a odešel za kolegou. Warrick se podíval na hodinky. Ukazovaly čtvrt na deset večer.
"Jakpak se asi mají naši vězni?" zauvažoval nahlas Nick.
"Grissom má migrénu, Catherine je naštvaná a Greg je dohání k šílenství." odpověděla mu Sára bez váhání.
"No já nevim. Když jsem s nima mluvil byl dost mimo." nesouhlasil Warrick.
"Greg je vždycky mimo." zasmál se Nick.
"Já to myslel jinak. Zněl tak jako...já nevim. Smířenej s osudem? Rozhodně ne v pohodě." Nick ani Sára na to nic neřekli. Nevěděli co. Jenom tiše doufali, že všichni čtyři jejich kolegové budou v pořádku a za tři dny už to bude jenom další historka. Vlastně už skoro jen za dva dny. Z myšlenek je po tři čtvrtě hodině vytrhlo zaklepání na okno u Nicka. Byl to ten hasič. Masku ochranného obleku už měl sundanou a usmíval se.
"Můžete ven. Rukavice i rukojeť nože jsou čistý. V krvi na čepeli sice legionella byla, ale to nevadí. A mimochodem, rovnou jsme ji porovnali s krví té vaší slavné oběti a souhlasí. Ostatních důkazů jsme se vůbec nedotkli a krabici vám zase zalepili. Ovšem bez toho nože. Ten dostanete až ho vyčistíme." Poděkovali mu a bílá dodávka po chvíli odjela. Venku už byla tma.
"Nenecháme prohlídku bytu oběti-zloděje až na ráno?" zeptala se Sára při pohledu na hodinky.
"Jo necháme. Ty bys asi chtěla zavést ke svýmu autu, co?" odpověděl jí Warrick.
"To by od vás bylo milé." zakřenila se na oba kluky Sára a odjeli.
Grissom se rozhodl, že když už je tady, tak si ve své kanceláři dopíše všechna ta hlášení, která měl mít hotová už před týdnem. Jak už ale několikrát vysvětloval řediteli laboratoře, měli za ten týden dvanáct případů, z toho pět vražd. Na nějaké papírování prostě nebyl čas. A teď ho má pro změnu tolik, že neví co s ním. Zhluboka se nadechl a vrhl se na první z hromady složek. Když po nějaké době znovu zvedl hlavu a protáhl se, všiml si hodin na zdi. To už je vážně skoro půlnoc? podivil se. Vstal a šel se projít po chodbě. Zastavil se ve dveřích do odpočinkové místnosti. Catherine spala na jedné pohovce a Greg na druhé. Poslouchal hudbu z mp3. Jak může v tom randálu spát? napadlo Grissoma. Přehrávač vypnul a položil na stolek mezi oběma sedačkami. Pak se vrátil zpátky k hlášením.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cinka Cinka | Web | 31. května 2007 v 19:54 | Reagovat

Já ci taky lamborgini. :-)) Moc se mi to líbí.

2 tichajda tichajda | 31. května 2007 v 23:03 | Reagovat

a ještě žlutý lamborgini...jéé

3 Sara Sanders Sara Sanders | E-mail | Web | 1. června 2007 v 8:30 | Reagovat

jjj mooooc dobrý příběh a já mám autíčko na baterky,ale modrýho džípa :(:(:(:(:D:D

4 Barča Barča | 1. června 2007 v 15:37 | Reagovat

Moc fajn příběh,vážně!!!

5 Neana Neana | E-mail | Web | 22. srpna 2007 v 17:38 | Reagovat

Jojo Lamborghiny bych taky brala...ale radši v černym:-D Skvělý pokráčko

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama