Pandořina skříňka - čtvrtá část

31. května 2007 v 19:47 | Kačenka |  Vaše příběhy s CSI
Čtvrtá část od Jany

Catherine se vzbudila v odpočívací místnosti. Chvíli jí trvalo než si uvědomila, co tam dělá. Vstala a šla si pro hrnek kávy. Greg na druhé sedačce pořád spal. Nechtěla ho rušit, tak vyšla na chodbu. Slyšela hluk v laboratoři, ve které včera s Grissomem prohlíželi oblečení Sama Darpana. Šla se tam podívat a viděla Gila, jak prohledává kapsy kalhot mrtvého.
"Zbláznil ses? Co to děláš?" okřikla ho.
"Snažím se vyřešit případ." řekl Grissom naprosto chladně.
"To se ti nepodaří, když budeš ve špitále! Ty si se úplně pomát!" rozčilovala se Catherine.
"Volala Sára. Podle všeho to zlatnictví vykradla naše oběť, ale já u něj nic nenašel."
"Mohl mít všechno v nějaké tašce a tu schovat." Grissom ale zavrtěl hlavou.
"Ne. Byl bodnut během loupeže. A navíc si prý nechával i něco pro sebe. Ale tady není ani kamínek."
"Třeba svrběly prsty i někoho rychlejšího a on ho vyrušil." napadlo Catherine.
"Hmmm....Možná. Stejně mi tady pořád něco nehraje." Grissom se na chvíli zamyslel.
"Spal jsi vůbec?" Catherine se na něj podezřívavě dívala. Gil jí neodpověděl, ale z jeho výrazu poznala, že byl vzhůru celou noc.
"Zbylo ještě trochu?" ukázal na hrnek v Catherinině ruce, aby změnil téma.
"Ne. Musíš si uvařit." Grissom jí obešel, ale v polovině chodby se znovu otočil.
"Někdo mě předběhl." řekl.
"Šípková Růženka je vzhůru?" usmála se Catherine. Greg se po ní dotčeně podíval.
"Dřív jsi usnula, tak jsi se logicky i dřív probudila." řekl a odešel z místnosti.
"Takže veselá nálada už je zase pryč?" zeptala se Grissoma. Ten jenom pokrčil rameny. Kdo se má v Gregovi vyznat.
Provizorní laboratoř techniky moc nenadchla. Místo jednotlivých místností, kde měli víceméně klid na práci je čekala jedna velká hala se starými přístroji. Těla se naštěstí dala tu chvíli vozit do márnice v nemocnici. U jednoho prázdného stolu seděl Nick a před sebou měl rozložené fotky ukradených šperků. Vedoucí obchodu je předal policii, protože bez jejich potvrzení by mu pojišťovna neuhradila škodu. Warrick se Sárou se zrovna vrátili z prohlídky domu oběti. Přivezli celou tašku cenností, které nepochybně někdo postrádal.
"Bavíš se dobře?" zeptal se Warrick, když si se Sárou přisedli k Nickovi.
"Neznám nic lepšího. Co vy?"
"Ten byt byl hotový stračí hnízdo. Poklad v každym šuplíku. Ale nic co by nás nasměrovalo ke komplici." řekla Sára a prohlížela si obrázek diamantového náhrdelníku jak pro princeznu.
"Třicet malých diamantů a pět briliantů. To bych si nechala líbit." rozplývala se.
"Počkej to už jsem někde viděl..." začal Nick listovat v evidenční knize. "Tady to je. Jestli je to ten samý...a podle čísla je...ho den před loupeží za 60 tisíc koupil..." Nick se zarazil a knihu otočil, aby si jméno kupce mohli přečíst i jeho kolegové.
"Ale!" zvedla Sára obočí "Pan McRoy nám toho bude muset hodně vysvětlit."
Lincolnova ulice ležela v nejdražší čtvrti Las Vegas. Dům číslo 56 dokonale splňoval představu vysněného domova. Laťkový plot, bílá fasáda, červená střecha, posekaný zelený trávník a vedle květinových záhonků stála klouzačka pro děti. Zazvonili a otevřela jim asi osmatřicetiletá krátkovlasá blondýnka. Překvapeně koukala na jejich služební vesty.
"Vy jste paní McRoyová?" zeptal se Warrick.
"Ano. Stalo se něco?"
"Potřebovali bychom mluvit s Vaším mužem." Žena se křivě pousmála.
"Tak to je nás víc. Není tu."
"A nevíte kdy přijde? Nebo kde bysme ho našli?" promluvila Sára. Paní McRoyová se ohlédla za sebe do domu. U kuchyňského stolu si kreslil asi devítiletý klučina. Myslela si, že je neposlouchá a tak znovu promluvila.
"Natha přemohla krize středního věku a utek se svou sekretářkou. Věděla jsem, že má poměr, ale netušila jsem, že by kvůli nějaký peroxidce opustil vlastního syna. Netuším kde právě je, ale jestli ho objevíte, vyřiďte mu, ať už se nevrací." řekla vztekle a práskla dveřmi. Trojice kriminalistů byla na pár vteřin naprosto šokovaná.
"Tomu říkám zhrzená žena." řekl Nick. Zrovna když se otočili k odchodu se dveře znovu otevřely. Stál tam ten malý kluk. Pořád se nerozhodně ohlížel dovnitř.
"Já vím, kde je táta. Poslal mi dopis. Máma to neví, neměl jsem jí to řikat." zašeptalo dítě a vytáhlo z kapsy obálku. Nick si jí od kluka vzal. Dopis byl často překládán a znovu čten. Táta mu zjevně chyběl. Byl adresován přímo malému Tomymu a ne paní McRoyové. A v levém horním rohu bylo logo hotelu Sphere.
"Já se nudim." prohlásil Greg od stolu a protáhnul si ruce. Grissom, který seděl u stejného stolu a četl si staré časopisy o kriminalistice, mu podal zabavené autíčko. Greg si ho vzal a začal otevírat a zavírat dvířka řidiče.
"Já bych se teď snad radši rejpal v nějakym humusu. Fakt nevim co dělat. Věřili byste, že mi chybí práce?" pokračoval.
"Věřili." přiznal Grissom.
"Když s Lindsey jedeme dlouho autem tak hrajeme slovní kopanou." ozvala se Catherine, která přepínala programy jenom aby zjistila, že nikde nic nedávají.
"To si s váma nerisknu." zasmál se Greg. V tom se na obrazovce objevila reportérka zpráv a mluvila o karanténě v laboratoři.
"Policejní mluvčí dnes ráno informoval, že včera v odpoledních hodinách zemřel v jejich budově muž. Během vyšetřování vyšlo najevo, že byl nakažen virem legionelly a budova byla evakuována a uzavřena. Čtyři zaměstnanci zůstávají v karanténě. Lidem, kteří v té době byli uvnitř nehrozí žádné nebezpečí..."
K pokoji Nathaniela McRoye je dovedl recepční. Zaklepali, ale nikdo jim neotvíral. Klepali ještě chvíli. Ostatní hosté se po nich začali zvědavě dívat, a tak jim recepční raději otevřel univerzálním klíčem. Když kriminalisté vešli do pokoje našli ředitele jak sedí na zemi opřený o postel. V ruce měl z větší části vypitou láhev skotské a byl totálně na mol.
"No...to je pěkný!" řekl Warrick při pohledu na opilého muže.
"Ten nám teď asi nic neřekne." uvažovala Sára nahlas.
"Jen se ptejte." ozval se pan McRoy a mohutně si přihnul.
"Tak dobře. Koupil jste 16. října diamantový náhrdelník v klenotnictví Todda Dickense?"
"Jo. Patty z něj byla nadšená. Chvíli."
"Patty? Má příjmení?" zeptal se Nick.
"Woodsová."
"A kde je teď?" zajímala se Sára, protože v pokoji žádná žena nebyla.
"Pryč. Sbalila prachy, kreditky a vypařila se. Tohle mi tu nechala na památku." řekl McRoy a vytáhl z kapsy náhrdelník. Sára si ho vzala.
"Můžeme si ho půjčit?" zeptala se.
"Jasně. Co já s ním."
"Ještě bysme se rádi zeptali na Samuela Darpana." pokračoval Warrick. Ředitel výzkumného centra najednou vystřízlivěl.
"Ta karanténa o které mluvili ve zprávách. Ten mrtvý byl on, že jo? Tak proto si nepřišel pro peníze."
"Pro jaké peníze?" zeptal se Nick.
"Ukrad ampulku z laboratoře v mojí firmě a že prej jí za 60 táců vrátí. Poslal mi vzkaz kdy a kam je mám přinést, ale on si pro ně nepřišel. Pat o tom věděla. To ona mě vlastně navedla, abych za ně koupil tohle a utekl s ní. No nekoukejte tak, já už teď taky vim, že to byla blbost."
To tedy byla. pomyslela si Sára, která mezitím vypsala potvrzení na šperk, který budou muset na nějakou dobu zabavit.
"Pro ten náhrdelník si přijďte za pár dnů." řekla a všichni odešli.
"To je ale pitomec! Chudák kluk!" rozčiloval se Nick, když vyšli z hotelu.
"Co naděláš. Mě by spíš zajmalo proč ta jeho krasotinka nesbalila i tenhle šlechetný dar." řekl Warrick.
"Já se jí nedivim." řekl Hodges, kterému nechali náhrdelník prohlédnout. "Kdybych já zjistil, že jsou v tom místo diamantů zirkony..."
"Je falešnej!?" přerušila ho Sára překvapeně.
"Neni. Zirkon je polodrahokam a taky se dává do šperků, ale není tak vzácnej. Dokonce je taky z uhlíku jako diamant. Kolik že za to zaplatil?"
"Šedesát tisíc. Dost peněz za obroušený kamínky." řekl Warrick. "Jestlipak Patty věděla, co si nechává koupit?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cinka Cinka | Web | 31. května 2007 v 20:02 | Reagovat

Greg a lamborgini, to je dvojka. :-)) Ale bejt na jeho místě, tak se taky nudím. Chudáci, takhle tam tvrdnout. To musí bejt něco pro workoholika Gila, nic nedělat... :-))

2 tichajda tichajda | 31. května 2007 v 21:30 | Reagovat

ještě lepší než nicnedělání je papírování...chudáček

3 Barča Barča | 1. června 2007 v 15:38 | Reagovat

pěkné,to s tím Gregem je fakt sranda.!!!

4 Jana Jana | E-mail | 1. června 2007 v 20:42 | Reagovat

Teď bych sem nejradši dala toho červenajícího se dojatýho smajlíka jak je na icq ale nevim jak ho naznačit. Děkuju moc.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama