Řádění - část první

2. března 2007 v 17:09 | Kačenka |  Vaše příběhy s CSI
Tady máte první část dalšího příběhu ode mě:-))tak ať se vám líbí.

To je ale den, říká si dlouhovlasá brunetka jménem Wendy Metcalfová, která se zrovna zvedá ze země. Před chvilkou zakopla a natáhla se jak dlouhá, tak široká. Měla sedřené dlaně, roztrhlé kalhoty, ušpiněné triko a navíc se jí ulomil podpatek u boty.
"Hergot!!" zakleje nahlas, když uvidí ten podpatek. Sebere jej, zuje i tu druhou botu a bosky pokračuje v cestě k autu. Nasedne do něj a zhluboka vydechne.
Pokud by někdo měl začít věřit na pátek třináctýho, tak jsem to fakt já. Dneska zvorám, co se dá. V práci pokazim měsíční vyúčtování skoro o dvacet tisíc dolarů, pak se mi rozbije zrcátko na toaletách, vrazim do šéfa a teď se natáhnu na rovném parkovišti, zlomim si podpatek u boty a rotzrhnu svoje oblíbený kalhoty. Já jsem ale pako, spílala sama sobě. Pak nastartovala auto a pomalu vyjela z parkoviště. Jela opravdu pomalu, nechtěla mít ještě větší smůlu, než dosud. Jakmile se dostala na opuštěnou silnici, která vedla k jejímu domu na East Alexander Road, krapet se uvolnila a zrychlila. Když už byla asi kilometr od svého domu, přestala se úplně soustředit a už se viděla v horké vaně a následně v pohodlné a měkounké posteli. Ohlédla se do zpětného zrcátka, ve kterém se pořád ukazovala světla nočního Las Vegas a když se pohledem vrátila zpět před sebe, spatřila před svým autem stojící postavu. Rozšířila oči, dupla na brzdy a stočila volant doleva. Auto se zastavilo o svodidla v protisměru. Otřesená Wendy zírala před sebe doširoka rozevřenýma očima a třásla se po celém těle. Když si vzpomněla, proč vlastně stočila volant, otočila hlavu doleva a vyděsila se podruhé. Hned u jejího otevřeného okénka stál muž v černém plášti s červenou podšívkou, černými vlasy a nezvykle bledou pletí. Díval se jí svým uhrančivým pohledem přímo do očí a Wendy nebyla schopná jediného pohybu, jen mu jej opětovala. Skoro ani nedýchala, když otevřel dveře a pokynul jí, aby vystoupila. Wendy se nebránila a z vozu vystoupila. Zabouchla dveře a stále z něj nespouštěla oči. Muž k ní přistoupil, chytil ji okolo pasu, odhrnul jí vlasy a víc si Wendy nepamatovala, jen se jí zatmělo před očima a pak jí pohltila tma.
. . .
"Gregu, jedeš s námi?" zeptal se Gil Grissom ve dveřích do laboratoře, kde Greg Sanders seděl na židli u stolu a díval se na fotku usmívající se krátkovlasé brunetky se zelenýma očima, kterou viděl naposledy před téměř šesti měsíci na letišti...a od té doby si poslali jen několik e-mailů a po telefonu spolu nemluvili vůbec a to ho moc trápilo. Stýskalo se mu po ní víc, než si chtěl připustit.
"Gregu?" zavolal na něj znovu Gil a přistoupil těsně za něj. Když viděl, jak hladí rámeček fotografie, na níž byla jeho kmotřenka Charlie, znovu ho překvapilo, jak moc může dva lidi ovlivnit jedno setkání .
Je v tom až po uši, řekl si pro sebe a raději ho nechal o samotě. Za půl hodiny byl na místě činu. Společně s ním i jeho kolegyně Catherine Willowsová.
"Nazdar, Grissi. Mrtvá se jmenuje Wendy Metcalfová, dvacet sedm let. Podle toho jak to tu vypadá, tak někoho viděla na silnici, dupla na brzdy a stočila volant," vysvětluje Jim Brass a zároveň ukazuje brzdnou dráhu auta, které stálo opodál.
"A co se teda stalo jí?" zeptala se Cath.
"Věříš na upíry?" odpověděl Jim otázkou. Cath s Gilem se na něj nevěřícně podívali. Gil sešpulil rty a nadzvedl obočí.
"No, když nebudu brát v potaz tu potlučenou pravou stranu auta, tak nic nenasvědčuje tomu, proč jsme ji našli o deset metrů dál bez většího poranění, ale přesto zřejmě zemřela na vykrvácení...no, pojďte se na to podívat sami," pobídl je Jim a zavedl je k místu nálezu těla. Nad promodralým tělem se skláněl patolog David Phillips a kroutil hlavou.
"Co se děje?" zeptal se Gil.
"V Las Vegas asi řáděj upíři, jinak si to neumím vysvětlit," nepřestával kroutit hlavou David, "podívejte se sem."
Ukázal prstem na dvě malé ranky na krku.
"Tohle je jediné poranění, které má, ten smyk jí sice způsobil odřeninu od pásů, a má nějaké odřeniny na ruce, ale jinak nic neukazuje na to, jak je možné, že v těle nemá ani kapku krve...ani nikde v okolí žádnou nenašli," vysvětloval David, "jen tyhle dvě ranky."
Cath také zavrtěla hlavou a raději vše vyfotila. Když byla hotová s tělem, Gil se nad mrtvou sklonil a detailně si prohlížel ty ranky. Pomyslel si, že si bude muset nechat udělat odlitek, jak hluboké ty ranky jsou. Pak udělal výtěr pro Gregovu laborku.
. . .
On snad sedí pořád stejně?? podivil se Gil, když vešel do Gregovy laboratoře. Tentokrát si ho Greg ale všiml a na nějakou tu chvilku se odvrátil od Charliiny fotky.
"Něco pro mě?" zeptal se potichu Greg. Gil se na něj zadíval. Greg se mu nedíval do očí, ale i tak si všiml, že Gregovy oči jsou trochu opuchlé a zarudlé.
"Tady," řekl a podal mu vatové tyčinky, kterými udělal výtěry z ranek Wendy Metcalfové, "zkus zjistit, jaká je na tom DNA, případně komu patří."
Greg přikývl, vzal si tyčinky a přetočil se ke stolu. Gil jej sledoval a bylo mu ho docela líto. Pak ale odešel do své kanceláře a nechal ho, aby pracoval. Jenže než Greg začal analyzovat DNA z tyčinek, skoro dvacet minut koukal na fotku a do očí se mu opět nahrnuly slzy. Zavřel je, chytl Charliinu fotku a trochu zlostně ji uklidil do šuplíku stolu. Pak konečně začal s analýzou. Jenže neustále se mu v mysli vybavoval její úsměv, vůně jejích vlasů a sladká chuť jejího polibku. Zastavil se v práci, podíval se na stůl a na šuplík, chvíli sváděl vnitřní boj sám se sebou, pak ale šuplík otevřel a fotku vrátil na stůl.
"Vrať se mi," řekl potichu, políbil si prst a ten pak přitiskl na sklo rámečku. Pak se vrátil k rozdělané práci. Za hodinu měl hotovo. Výsledky nesl Gilovi, který zrovna volal. Gil na něj ukázal, ať chvilku vydrží.
"Dobře, a vážně nechceš nějak pomoct?" zeptal se do telefonu a poslouchal odpověď.
"No, jak myslíš, ale kdyby něco, stačí říct," dořekl Gil a usmál se pro sebe nad odpovědí osoby na druhém konci.
"No, podle mě je na tom stejně, možná hůř, ale nic se od té doby nezměnilo" odpověděl.
"Jo, dobře, tak zatím ahoj," rozloučil se Gil, "a pospěš si, jo?"
Pak zavěsil a podíval se na Grega, který trpělivě čekal a přemýšlel, s kým asi Gil volal.
Kdyby to tak bylo s Charlie, přál si sám pro sebe. Potom se vrátil k tomu, proč přišel.
"Tak z těch tyčinek jsem dostal dvě DNA, jedno patří oběti," oznámil Greg a pořád stál, protože ho Gil nevyzval, aby si sednul, "a to druhé je mužské, ale v našich záznamech není."
Gil poděkoval a poslal Grega zpět do laborky. Ten tam stál a díval se okolo sebe. Přemýšlel, že by si konečně vzal dovolenou a vyrazil do LA za Charlie.
Jenže co když si někoho našla a proto se mi neozývá? uvažoval Greg. Napadaly ho další myšlenky a mnohé z nich se mu nelíbily.
Než si stačil cokoliv uvědomit, někdo mu zakryl oči rukou, objal ho okolo pasu a zlehka ho políbil na zátylek. Na tom místě, a vlastně po celém těle, se mu zježili chloupky vzrušením, protože poznal vůni, která se kolem něj rozlinula. Sejmul ruku, která mu zakrývala oči a podle prstýnků si vše jen potvrdil. Prudce a dychtivě se otočil a podíval se do usmívající se tváře, naprosto identické jako ta, která stála na stole za ním....
............pokračování příště
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cinka Cinka | Web | 2. března 2007 v 17:18

Je to fakt báječný. Hlavně mi už Grega netrap. Jsem ráda, že se Charlie vrátila. :-)) Moc se mi to líbí. Paráda! :-))

2 Jana Jana | E-mail | 2. března 2007 v 17:53

Ten je zamilovanej až po uši. Jen ať si to užije miláček. Upíři ve Vegas...v tom městě snad neni nic normálního:-)

3 Cinka Cinka | Web | 2. března 2007 v 17:57

No, vždyť je to Vegas, ne? :-)) Tam asi nikdy není nic normálního.

4 tichajda tichajda | 2. března 2007 v 18:14

je to super. Super super

5 trajánus trajánus | 3. března 2007 v 9:44

Dobrý.

6 Barča Barča | E-mail | Web | 3. března 2007 v 11:14

fakt hezké

7 Lauritte Lauritte | E-mail | Web | 6. března 2007 v 19:11

jé, krásné. Máš talent^_^

8 Kačenka - webmasterka Kačenka - webmasterka | E-mail | Web | 8. března 2007 v 18:14

děkuju moc Lauritte

9 Lauritte Lauritte | E-mail | Web | 9. března 2007 v 14:56

není zač. Vážně píšeš moc hezky... já sama píšu (nebo se spíše snažím^^) o psaní FanFiction, přetím mě chytl Harry Potter, teď se pokouším o sériovou povídku na úžasné anime Gravitation.... přemýšlela jsem i o CSI - Las Vegas, ale nejsem člověk s logickým myšlením a nejsem si jistá, jestli bych dokázala vymyslet nějakou skvělou zápletku, třeba jak scénaristé a filmaři CSI.  Ale možná nějaké hrozivé "dílo" vykutím a budu tomu ze slušnosti ířkat povídka ^___^

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama