Proč lhát - část čtvrtá

5. února 2007 v 17:21 | Kačenka |  Vaše příběhy s CSI
Čtvrtá část příběhu od tichajdy

Sterilně bílá místnost. Smrděla po dezinfekci. Muž, který ležel na jednom z lůžek, se bez jakéhokoli upozornění chytil za hlavu a zaskuhral.
"Potřebuji dovolenou," ušklíbl se v duchu.
Neměl rád nemocnice. Pokusil se zvednout, ale zesláblé svaly mu to nedovolily. Chvilku jen tak ležel a doširoka rozevřenýma očima zíral do stropu. Do toho hnusně sterilně bílého stropu. Pak znovu zkusil vstát. Vytáhl si kapačku z ruky a sykl. Třeštila ho hlava, ale natáhl na sebe oblečení a rozpačitě mžoural na hodinky.
Když se mu podařilo zaostřit na ciferník, s údivem zjistil, že byl v bezvědomí bezmála dvanáct hodin.Vrzly dveře a člověk, který vešel, hystericky zaječel, ať si okamžitě lehne. Nechápavě se otočil a prohlížel si jen o pár let mladšího doktora, za kterým se objevila Sára s kelímkem v ruce.
"Měl byste si lehnout, pane Grissome. Máte silný otřes mozku. Měl byste ležet!" opakoval doktor.
"Už mi nic není," namítl Gil a sám se v duchu musel usmát nad tím, jak absurdně to znělo.
"Dobrá. Vy si teď hezky lehnete a dostanete něco proti bolesti, ano?" snažil se ho donutil k ležení doktor.
"Nic mě nebolí a uvítal bych, kdybyste se mnou nemluvil jako s idiotem," odvětil klidně Gil.
Doktor si pár vteřin pohrával s myšlenkou, že by mu řekl, ať se jako idiot nechová, ale nakonec tak neučinil.
"Dobrá. Mohu vás propustit do domácího ošetřování," připustil neochotně, "ale žádné přeceňování. Měl byste být v posteli. A budete mi muset podepsat revers."
Gil netrpělivě načmáral svůj podpis do kolonky a když už byl na odchodu, otočil se.
"Jdeš taky Sáro?"
Přikývla a popoběhla, aby ho dohnala.
"Stejně si myslím, že bys tu měl ještě pár dní zůstat," oznámila, když vystupovali z výtahu.
Zavrtěl hlavou.
"Vždyť jsi byl půl dne v bezvědomí. A hned utečeš z nemocnice...budu řídit," sebrala mu klíčky z ruky.
"Nechci jet domů. Jedeme do laboratoře," protestoval proti směru, kterým se Sára vydala.
"Ale ten doktor říkal..."
"Díky Sáro. Slyšel jsem ho."
Neochotně otočila auto a jela na druhou stranu. Hádat se s Gilem nemělo cenu.
Paličák, postěžovala si v duchu.
Ušklíbl se. Bylo mu úplně jasné, na co myslí.
. . .
"To snad ne," zabědoval Nick, když mu Warrick vítězoslavně zamával papírem před nosem.
"Jack Taylor. Starší bratr zavražděného," představil Warrick muže na fotce.
"A Nicku...papíry jsou v prostřední zásuvce," dodal ještě na odchodu.
Když bratra Bobbyho Taylora přivedli, byl bílý jako stěna a jen koktavě vysvětloval, že o ničem neví. Teprve když ho Warrick uklidnil, že ho zatím z ničeho neobviňují a je jen u výslechu, začal mluvit.
"Pane Taylore, mohl byste nám vysvětlit, jak se dostalo vaše lano na krk vašeho bratra?" zajímal se Warrick, zatímco se Nick přehraboval v papírech.
"Já nevím. Hrál si s nima spolu s klukama. Fakt. Nekecám," odpovídal poplašeně Jack Taylor.
"Pak nám jistě rád poskytnete vzorek DNA," usmál se 'přátelsky' Warrick a ukázal na vatičku. Muž velmi váhavě pootevřel ústa.
. . .
"Mrzí mě to, už kvůli tobě, ale DNA z toho provazu a DNA, které jsi odebral tomu muži nesouhlasí. Jediné, co mají společného je chromozom Y. Obě DNA jsou mužské. Víc ti toho neřeknu," oznámila Warrickovi Elie, záskok za Grega.
. . .
Greg seděl s Terry v laborce a popouštěl uzdu své fantazii. "...umím si to živě představit. On leží na zemi, zřejmě na zádech. Ona se k němu vrhá, objímá ho a z očí jí kanou slzy strachu. 'Ach Gile, musím ti to říct. Miluji tě...'"
"...já tebe taky Gregu, ale ani to mi nezabrání zeptat se, jakto, že tu dřepíš, navíc zřejmě opilý, zatímco máš pracovat," ozvalo se za ním ledově.
Jak se Greg otáčel, mizela mu z obličeje barva a když se zarazil v pozici, kdy se Gilovi díval přímo do očí, rozpačitě se usmál: "Ahoj, jak se vede?"
Terry vyprskla už hezkou chvíli potlačovaným smíchem.
"Ahoj válečku," zavěsila se mu kolem krku Terry.
"Jenže já mám na rozdíl od vás dvou skoro 4 000 hodin dovolené," ušklíbl se.
Zklamaně ho pustila.
"Doufala jsem, že po té ráně nebudeš takový suchar."
"Některé věci se hold nemění. Pojď se mnou ty smíšku," odvedl ji do své kanceláře. Když procházela kolem Grega, mrkla na něj a zářivě se usmála.
Gil seděl u sebe v kanceláři a před ním na stole hvízdala ve sklenici tableta Aspirinu. Terry dřepěla na židli naproti němu.
"Měl jsi zůstat v té nemocnici. Normální člověk, když má takhle silný otřes mozku, ani nevyleze z postele. A ty? Místo abys ležel, sedíš v kanceláři a snažíš se vyléčit Aspirinem. Co když se někde sesypeš? Jsi pěkně nezodpovědný," vyčítala mu.
"Já a nezodpovědný? To bych nemohl dělat tuhle práci, ne?" oponoval jí.
"To nemá s workoholismem nic společného," odsekla.
"Dobře. Tak jinak. Nevíš náhodou o někom, kdo mi utekl i s dítětem jen proto, že byl věčně opilý?" odpověděl jízlivě Gil.
"Mohl jsi jí pomoct," utrhla se na něj.
"To by o pomoc musela stát. Myslíš, že jsem se málo snažil?" v hlase mu zazněla vyřčená křivda.
"Samozřejmě máš pravdu. Promiň," roztála Terry.
Natáhla ruku a povzbudivě stiskla tu jeho. Do druhé mu vrazila sklenici s Aspirinem.
"Phillip. Býval to můj kolega, ale pak jeho syn začal vraždit a já ho při nevydařené akci zastřelil. Ten dům, ve kterém jsme se Sárou byli, je jeho."
"A proč jsi to neřekl rovnou?"
"Chybí nám důkazy."
U Gila a Terry se objevil Greg s výsledky.
"Prohnal jsem otisk z té sošky databází a vyběhl na mě jistý Phillip Moore. Má dům, ale i byt. Myslím, že bude tam."
"Doufal jsem, že se mýlím," zvedl se unaveně Gil.
. . .
Nick a Warrick seděli v laboratoři a zírali do prázdna.
"A co když to nebyla vražda?" zeptal se Nick náhle.
"Myslíš nehodu při hře? Ale co ty prášky? To se mi nezdá," vrtěl hlavou Warrick.
Nick chvíli mlčel, ale pak se úplně rozzářil: "Bonbóny. Někdy ve druhé třídě jsem spolykal plnou krabičku léků proti bolesti břicha, protože jsem si je spletl s lentilkami. Tehdy mi museli vypumpovat žaludek. Od té doby nemůžu lentilky ani vidět."
"Myslím, že bychom měli najít ty jeho kamarádíčky," odtušil Warrick.
. . .
"Pane Moore, tady policie Las Vegas. Otevřete!" zahulákal Jim Brass.
Jeden z policistů vykopl dveře. Po celém domě se rozlétl policejní oddíl.
"Tady v ložnici," zařval jeden z policistů.
Ostatní se seběhli k němu. Na posteli seděl rozespalý muž ve středních letech a mžouravě se rozhlížel.
"Co tu chcete?" zeptal se, když se rozkoukal.
"Zatýkám vás pro podezření ze série vražd a pokus o vraždu veřejného činitele," oznámil Jim.
"Ten veřejnej činitel má bejt Gil?" zeptal se muž a začal se smát.
"Odveďte ho," nakázal Jim.
"Nic mu nedokážeme Jime," zavrtěl hlavou Gil.
"Co ty tu děláš?" otočil se Brass.
"Nemáme důkazy. Ten otisk na té sošce byl v jeho domě. Bude tvrdit, že ho tam mohl nechat kdykoli," nedbal na jeho otázku Gil.
"Tak něco najděte. Chci toho bídáka dostat," žádal Jim.
Gil a Sára strávili celý zbytek dne prohledáváním Phillipova domu. Našli několik pistolí stejné ráže jako byla ta vražedná a vzali je do laboratoře na porovnání.
"Patnáct stejných zbraní? To myslíte vážně? To může trvat hodiny," vyděsil se expert přes střelné zbraně.
"Už teď je pozdě," strčil mu sáčky do rukou Gil.
"Pěkně děkuju," zabručel muž.
............................pokračování příště
Autorka: kitiki/tichajda
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cinka Cinka | Web | 5. února 2007 v 17:52

Jo je to pěkný. Typickej Gil, zdrhne z nemocnice. To fakt udělá jen on. :-)

2 I.R.E.T.H. I.R.E.T.H. | E-mail | 5. února 2007 v 20:46

Je to hezký,přesně jak řekla Cinka.Typical!

3 tichajda tichajda | 5. února 2007 v 21:18

:)) díky moc oběma

4 Jana Jana | E-mail | 6. února 2007 v 18:45

...já tebe taky Gregu:-))

5 tichajda tichajda | 6. února 2007 v 19:03

ahoj, jak se vede? O:)

6 Jana Jana | E-mail | 7. února 2007 v 20:15

Super super.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama