Úplněk - část šestá

10. ledna 2007 v 12:35 | Kačenka
Tak tohle už je poslední část příběhu od mé osůbky

Když se Charlie probudila, připadalo jí to, jakoby spala nějakých pět minut, přitom to dělalo skoro osm hodin spánku. Ač nerada, dokopala se k tomu, že vstala, umyla se, oblékla a namalovala. Pak vyrazila na stanici, kde na ni čekaly tři matčiny šanony. V Gilově kanceláři nikdo nebyl, tak si udělala kafe s mlékem, sedla si na židli a začala se probírat těmi spisy. Jelikož seděla zády ke dveřím, nevšimla si, že za ní někdo stojí. Byl to Greg. Stál mezi dveřmi a díval se na ni. A hlavně si vybavoval včerejší polibek, na který hodně dlouho nezapomene. Rozhlédl se po chodbě, jestli není v dohledu někdo, kdo by je mohl vidět, pak k ní pomalu zezadu přistoupil a sklonil se k ní. Nádherně voněla.
"Jak ses vyspala?" zašeptal jí do ucha.
Charlie se šíleně lekla, až nadskočila na židli.
"Teda, tys mě vylekal," řekla místo odpovědi a zhluboka se nadechla.
"To vidím," usmíval se, "a moc se za to omlouvám."
"To bude dobrý," mávla nad tím rukou, "a abych ti odpověděla. Vyspala jsem se celkem dobře, ale nějaká ta hodina navíc by neuškodila. A ty?"
Greg se naoko zamyslel. Jednou rukou se opřel o stůl a druhou položil na opěradlo Charliiny židle, takže od ní byl necelých patnáct centimetrů.
"Já jsem spíš nemohl usnout," zalhal krapet Greg a podíval se jí zpříma do jejích zelených očí, "myslel jsem na tebe."
Byl zvědavý, jak zareaguje. A zareagovala přesně podle jeho přání. Na chvíli se od něj odvrátila, aby zakryla svoje rozpaky, ale na tváři měla upřímny úsměv. Pak se na něj znova podívala a nepřestávala se usmívat. Pak mu položila ruku na zátylek a jemně ho políbila. Greg byl v sedmém nebi. Krapet se odtáhla, ale ruku nechala na jeho krku.
"Já na tebe taky," odpověděla po pravdě. Tohle byla odpověď, na kterou Greg čekal. Napodobil Charlie a položil svou ruku na její zátylek a přitáhl si jí k sobě. Pak ji dlouze políbil. V tu chvíli ani jeden nevnímali svoje okolí, takže si nevšimli, že se ve dveřích objevil Gil, držící nějaké papíry v ruce. Opřel se o zárubně dveří a s vědoucím úsměvem se na ně díval. Po chvíli se ale přinutil je vyrušit.
"Ehm, ehm," zakašlal. Charlie s Gregem od sebe odletěli a oba by se nejradši propadli do země.
"Jsem rád, že utužujete vztahy mezi kolegy, ale pokud vím, tak máme nějakou práci," řekl s andělským úsměvem na tváři Gil a sedl si na svou židli. Pak Charlie ukázal ony dokumenty, které přinesl.
"Co to je?" zeptala se.
"Poslední případ tvé matky," odpověděl Gil a Charlie se ihned ponořila do čtení. Greg jí četl přes rameno, ale Gil přesto nahlas shrnul, co se v papírech skrývalo.
"Před rokem a půl se na pitevní stůl dostala jistá třináctiletá dívka, která v sobě měla dávku diazepamu a botulinu a navíc měla před smrtí pohlavní styk," začal Gil.
Jakmile Charlie zaslechla zmínku o diazepamu a botulinu, odtrhla oči od spisu a s poznáním se podívala na Gila. Ten jen přikývl.
"Přesně jako tvoje matka," řekl místo ní Greg a posadil se na židli vedle Charlie.
"Ale pokud to děvče v sobě mělo diazepam, nedá se určit, jestli sex měla dobrovolně nebo byla znásilněna," uvažovala Charlie.
"Každopádně ten, kdo s ní styk měl, porušil zákon. Za sex s nezletilou by dostal takových dvacet let natvrdo, a pokud byla znásilněna, tak je to dalších deset navíc..." pokračoval Greg.
"... a když k tomu přičteme její smrt, tak by dotyčný dostal doživotí," dokončil myšlenku Gil.
"A byla zavražděna?" zajímala se Charlie a hledala ve spisech pitevní zprávu, ale Gil byl připraven.
"Podle pitevní zprávy, teda té oficiální, to byla nešťastná náhoda. To děvče bylo alergické na diazepam."
"A podle neoficiální zprávy?" zeptal se Greg.
Gil vzal jeden ze šanonů a na založeném místě jej otevřel.
"Tohle jsou poznámky tvé matky, které si dělala o tomto případu," vysvětlil obsah Gil a pokračoval, "abych vysvětlil celou podstatu tohoto případu, tvá matka pitvu nedělala, byla pouze přítomna jako asistentka. Pitvu prováděl jistý doktor Norton. Ten udělal onen závěr, že děvče zemřelo na alergickou reakci na diazepam, jenže podle tvé matky doktor Norton pitvu odbyl, a tak bez jakéhokoli povolení udělala druhou. A při ní zjistila, že děvče zemřelo dřív, než nastoupila alergie na diazepam."
"Jak to?" nechápala ani Charlie ani Greg.
"Ta dívka byla utopena. Vzhledem k tomu, že se nemohla bránit, stačilo pouze, aby ji hlavu strčili pod vodu a bylo to," vysvětlil Gil.
"A co ten diazepam?" nechápala pořád Charlie.
Slova se ujal Greg.
"Diazepam v těle účinkuje ještě asi půl hodiny po smrti oběti, ovšem nesmí být střelena do hlavy, protože mozek vlastně vydává jakésy příkazy do těla, které částečně způsobují onu uvolněnost svalů a celého těla. Pokud tedy oběť zemře jinou smrtí, v tomto případě utonutím, diazepam zabraňuje posmrtné křeči, takže je pak snadná manipulace s tělem. A pokud je někdo na diazepam alergický, tak negativní reakce na něj se věštinou dostaví do čtyřiceti minut od podání."
Gil jen pokyvoval hlavou na souhlas.
"Takže ji vlastně zabili dvakrát," ukončila debatu na téma diazepam Charlie.
"Přesně tak," souhlasil Gil, "tvoje matka navíc odebrala vzorky spermatu a prohnala je databází. To doktor Norton neudělal."
"A přišla na něco?" řekli Greg s Charlie naráz. Gil se pousmál a podal jim jeden list ze šanonu. Charlie jej uchopila a přečetla si jméno uvedené na papíře. Pak se nevěřícně podívala na Grega a Gila. Greg také zůstal překvapeně hledět.
"Michael Elliott," řekla nahlas jeho jméno, "to je přeci guvernér státu Nevada, ne?"
Gil s Gregem přikývli na souhlas.
"V té době byl jeden z kandidátů na guvernéra," upřesnil Gil.
"Tak teď už to všechno zapadá. Matka se dostala k informacím, které by Elliottovu kariéru roztrhaly na kusy a místo guvernéra by dělal děvku v lochu, a tak matku radši odstranil, aby se to nedostalo ven," pochopila vše Charlie a začalo jí být nevolno.
"Bohužel je to tak," přitakal Gil, "ale co mě mrzí ještě víc, je fakt, že to Elliottovi nemáme jak dokázat. Tvá matka je jako jediný svědek po smrti, doktor Norton zemřel na infarkt před půl rokem a tělo toho děvčete bylo spáleno hned po vydání. A tyhle poznámky tvé matky by soudce jako důkaz nepřijal. Nejsou to žádně oficiální dokumenty. Je mi líto."
Charlie se zklamaně podívala na papír popsaný matčiným písmem a do očí se draly slzy.
"Takže je konec?" zeptala se tiše.
"Bohužel," odpověděl Gil smutně. Byl naštvaný, že Anninu smrt neobjasnil a mrzelo ho, že je Charlie zklamaná a smutná. Charllotte Christine Carterová odložila papíry na stůl, vstala a aniž by se na někoho podívala, vyšla ven z kanceláře. Greg se za ní chtěl vydat, ale Gil ho zastavil.
"Ne, Gregu, teď ji za ní nechoď. Nech ji chvíli o samotě," přesvědčil jej Gil a Greg tedy s jistými výčitkami odešel k sobě do laboratoře, tam si sednul a díval se na dveře, kterými Charlie odešla ven.
. . .
Cat se Sárou seděli v autě před Valley High School a sledovali Susan Parkinsovou, jak se připravuje na další trénink spolu se svými děvčaty. Když se odebrali na hřistě, Sára s Cat vylezla z auta a pomalu šly za nimi. Kromě Susan nikdo nevěděl, že je všechny z povzdálí dvacet čtyři hodin denně někdo sleduje a hlídá. A Susan dělala, jako by o ničem nevěděla, což kriminalistům usnadňovalo práci. Tentokrát na hřišti byla děvčata sama, fotbalisté dnes měli volno. Sáru nezajímal tým cheerleaders, ale zajímalo ji, zda tu bude ten muž. Vzhledem k tomu, že fotbalisti tu nebyli, neměl neznámý žádné krytí, a tak tribuny zely prázdnotou. Sára vzala do ruky malý dalekohled a přejížděla jím po okolí hřiště. Při třetím obhlížení si za plotem všimla pohybu. Zaostřila blíž a usmála se.
"To je on," řekla a podala dalekohled Cat. Ta se podívala tím směrem a snažila se zapamatovat mužův obličej.
Byl skoro dva metry vysoký, mohutné postavy, s hnědými vlasy a začínajícím rostoucím břichem. Věk okolo třiceti pěti let. Jakmile se děvčata začala rozcvičovat stylem, že jedna ležela na zádech a zvedla nohu do vzduchu, zatímco druhá jí tu nohu tlačila k hlavě a pomalu si na ni lehala, takže dívka na zádech udělala jakýsi provaz, muž za plotem strčil ruku do kalhot a začal se uspokojovat. Cat na to hleděla a začalo se jí dělat špatně.
"On se..." nedořekla a raději podala dalekohled Sáře. Ta nevěřila vlastním očím.
"Myslím, že máme podezřelého," konstatovala s nechutí Sára a raději dalekohled sklonila. Přesto jej obě dvě pozorovaly. Když děvčata skončila, řekla Cat do vysílačky, aby někdo sledoval toho muže, dala jim jeho popis a doufala, že z toho něco bude. Pak se vrátily do auta a jely za Susan domů. Zůstaly stát o kus dál, než byl její dům a čekaly, jestli se jim někdo ozve s novinkama. Ale po dvou hodinách je přijeli vystřídat jiní policisté, a tak se vrátily na stanici. Sledování toho muže nic nepřineslo, tak jen bezmocně seděly v kanceláři a bloumaly myšlenkama jinde. V jednu odpoledne k nim přišel strážník.
"Paní Willowsová, máte telefon," řekl a zase odešel. Cat se podívala na Sáru a obě šly k telefonu.
"Willowsová," představila se Cat.
"Tady Susan Parkinsová," ozvalo se z telefonu, "na něco jsem si vzpomněla, tak vám volám."
Cat Sáře naznačila, že volá Susan a přepnula telefon na reproduktor.
"Povídej," pobídla ji Cat.
"No, jsou to asi dva roky, kdy jsem se stala roztleskávačkou a vzpomínám si, že pár měsíců po mém příchodu byl od fotbalistů vyhozen jejich trenér. Kvůli sexuálnímu obtěžování roztleskávačky," prozradila Susan.
"A kdo to byl?" zeptala se Cat.
"Ten trenér nebo ta roztleskávačka?" nechápala Susan.
"Oba," odpověděla Cat.
"Trenér se jmenoval Patrick Doyle. A ta roztleskávačka byla Evelyn Chanová," řekla Susan a Cat se Sárou se po sobě jen podívaly.
"Jak ten trenér vypadá, Susan," nevydržela to Sára. Susan chvilku mlčela, myslela si, že mluví jenom s Catherine, ale odpověděla.
"No, je hodně vysokej, podle mýho má takový dva metry. Je dost mohutnej, ale víc toho nevím," přiznala.
Cat se opět podívala na Sáru a ta přikývla.
"Jo a včera byl na tréninku fotbalistů," vzpomněla si ještě Susan. To jim stačilo. Sára odešla a nechala vyhlásit pátrání po Patricku Doyleovi.
"Susan, moc si nám pomohla," poděkovala Cat.
"Chtěla bych vám ještě něco říct, dneska se koná další párty a já bych na ní chtěla jít, jenže nevím, jestli je to dobrý nápad," přiznala své obavy Susan.
Cat hned dostala nápad, který by možná dostal pachatele za mříže, tedy za předpokladu, že vrahem je Patrick Doyle. Susan řekla, že jí během hodiny zavolá a zavěsila. Pak běžela za Gilem, kterému řekla o svém nápadu, a ten zavolal Jima Brasse. Jim nakonec souhlasil a začal plán uskutečňovat. Cat se Sárou odjely do domu Parkinsových, kde vše řekly Susaniným rodičům. Ti byli zprvu proti, nechtěli svou dceru vystavit nebezpečí, ale když je Cat ujistila, že Susan bude celou dobu pod dohledem několika policistů najednou, nakonec svolili.
. . .
Po té, co od Gila odešla Cat, přišla za ním Charlie.
"Chci ti poděkovat, žes to zkusil," poděkovala a objala jej.
"Je mi líto, že jsem to nedotáhl do konce," litoval Gil, ale Charlie mávla rukou.
"Dělal jsi, co šlo, třeba ho jednou dostanete za něco jinýho," řekla Charlie a smutně se usmála. Gil ji pohladil po tváři a utřel slzu, která utekla z jejích očí.
"Takže se vracíš do LA?" zeptal se.
"Musím, jsem tam zaměstnaná," odpověděla.
"A co Greg?"
"To bude těžký, ale asi se nedá nic dělat. Bude muset zapomenout. My oba budeme muset zapomenout, vztah na dálku by neměl smysl," přiznala otevřeně Charlie a z toho pomyšlení ji bolelo srdce ještě víc, "ale už jsem s ním mluvila. Nese to statečně."
"Kdy odlétáš?"
"Zítra ráno," odpověděla. Gil jí tedy odvezl zpět do hotelu, ale když se vrátil, šel za Gregem a řekl mu, že by měl zítra jet na letiště za Charlie. Bylo vidět, že Greg nemá daleko k slzám, ale poděkoval mu a slíbil, že se tam ukáže. Když ho ale viděl, přemýšlel, jestli by těm dvoum nemohl nějak pomoci. Nakonec dostal nápad, který mu vyloudil úsměv na rtech. Sedl si do kanceláře a zavolal si.
. . .
Celá akce byla naplánovaná a Cat se modlila, aby nebyla zbytečně. Susan podle plánu odešla na párty a bavila se, zatímco policisté sledovali okolí domu, kde se párty konala. Nikde ani živáčka. Okolo jedné ráno se sešlost pomalu začala rozcházet. Jako první odešla Susan, opět podle plánu. V podnapilém stavu, který jen hrála, se vydala pěšky domů. Jakmile vylezla ze dveří, všichni byli ihned v pohotovosti a při cestě ji neustále sledovalo deset párů očí. Susan rozhazovala rukama do vzduchu, pozpěvovala si a smála se. Ta role přiopilé dívky ji šla perfektně. Pak jakoby zakopla a raději si zula boty. Pak se zasmála a pokračovala dál. Za celou dobu se nic zvláštního nedělo. Když už to vypadalo, že Susan dojde až domů, zaslechla za sebou nějaký zvuk. Stejně tak ho slyšeli i policisté, protože Susan měla u sebe mikrofon. S leknutím se otočila. Ale neviděla nic. Tak tedy nejistě pokračovala dál, když se zvuk ozval znovu.
"Pokračuj," řekla do vysílačky Cat.
Susan poslechla a šla dál. Sára prohledával okolí dalekohledem pro noční vidění, ale nikoho neviděla. Pak ale za jedním keřem někoho zahlédla. Krčil se živým plotem a něco držel v ruce.
"Někoho vidím," oznámila Sára směrem ke Cat.
"Připravte se, podezřelý se skrývá za keřem dva domy od Susan," oznámila do vysílačky Cat a všichni zbystřili ještě víc.
Když se Susan přiblížila k úkrytu podezřelého, opět se za ní ozvalo zašustění. Jakmile se otočila, podezřelý se vztyčil a stoupl si před ní. Když se Susan otočila zpět, hned do něj narazila a zaječela strachy. Tentokrát už ale nehraným strachem. Byl to Patrick Doyle. Na tváři mu hrál vítězoslavný úsměv, který ale nevydržel dlouho. Když ji chytil za vlasy, Susan neváhala a kopla jej do rozkroku. Hned ji pustil a Susan začala utíkat. To byl signál pro policii.
"AKCE!!!!" zařvala Cat a na ulici vběhla dvacítka policistů.
"K ZEMI!!!!!!!!! RUCE ZA HLAVU!!!! JSTE ZATČEN!!!!!!!" křičeli všichni policisté najednou.
Jim se na něj podíval, když jej zvedali, a pak mu řekl.
"Patricku Doyle, jste zatčen pro podezření ze dvou vražd a jednoho pokusu o vraždu."
Jiný policista mu řekl práva a naložil jej do auta. Susan pak bezpečně odvezli domů, kde ji lékař dal nějaká uklidňující sedativa.
Cat se Sárou a ostaními sledovali výslech Doylea na stanici. Netrvalo to dlouho a všechno přiznal. Přesně popsal, jak ty dívky zavraždil, kde to udělal a jak potom jejich ostatky odvezl na ta dvě místa. Jimho radši strčil do vazby, protože se mu z něj dělalo špatně.
. . .
Charlie a Gil se spolu loučili v letištní hale, zatímco Charlie čekala, až vyzvou cestující k nástupu do letadla. Když přišla první výzva, Charlie se naposledy objala s Gilem a chystala se nastoupit.
"Charlie?" ozvalo se za Gilem. Gil poodstoupil, aby viděla. Bylo to Greg.
"Gregu," řekla šťastně a vrhla se mu okolo krku.
"Omlouvám se, že takhle utíkám," litovala.
"Já to chápu," ujišťoval ji Greg a nepouštěl ji ze svého objetí. Když se konečně trochu vzdálili, oběma tekly po tváři slzy.
"Neplač," konejšil ji Greg a utíral jí rukou slzy.
"Tak přestaň první," nedal se Charlie. Greg se usmál a Charlie mu to oplatila.
"Uvidíme se ještě někdy?" zeptal se.
"Určitě ano, to se neboj," ujistila jej Charlie a pak ho políbila.
"Miluju tě," řekl nakonec Greg a Charlie se rozbrečela ještě víc.
"Já tebe taky," odpověděla mu. V tu chvíli se ozval poslední výzva k nástupu do letadla a Charlie ji uposlechla. Naposledy jej políbila, vzala svá zavazadla a odešla k tunelu, který spojoval terminál s letadlem. Ohlédla se a zamávala mu. Greg jí zamával také a poslal jí vzdušný polibek. Pak mu zmizela z očí. Přes sklo se díval, jak se letadlo odlepuje od země a s Charlie na palubě odlětá směr Los Angeles. Ke Gregovi přistoupil Gil a položil mu ruku na rameno.
"Uvidím ji ještě někdy?" zeptal se ho Greg.
Gil se usmál, ale Greg to neviděl.
"To se spolehni," ujistil jej a pak dodal, "možná dřív, než si sám myslíš."
THE END
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cinka Cinka | Web | 10. ledna 2007 v 15:57

Páni, to je nádherný. Jen mi je líto Charlie a Grega. No co, nemůže být vždy happyend. Ale stejně je to moc krásný. Kačenko, z tebe ještě něco bude. :-)

2 tichajda tichajda | 10. ledna 2007 v 15:57

...a Charlie se vrátila do L.A. tam zjistila, že ji na Gilův popud převelili do Las Vegas, koupila si další letenku, v Las Vegas vběhla do laborky, tisíckrát poděkovala Gilovi a pak tam přišel ubulený Greg. Láskyplně se mu vrhla kolem krku a žili spolu šťastně až do smrti.

Je to skvělý. Vážně skvělý. :))

3 Lindsey Lindsey | E-mail | Web | 10. ledna 2007 v 18:06

Super, fakt !!!

4 Jana Jana | E-mail | 10. ledna 2007 v 18:10

krásný...chudáček greg...ale on to gil nějak vymyslí...

5 c.s.i1 c.s.i1 | 10. ledna 2007 v 19:16

mohli by ste do pripadov viac zapajat aj Nicka

6 I.R.E.T.H. I.R.E.T.H. | E-mail | 10. ledna 2007 v 20:26

c.s.i1:neboj,já se rozhodla že ve svých příbězích budu rozebírat vztahy hlavních hrdinů(i milostné,např. v Beaujolais:Gil/Meg,nebo v Jackovi Rozparovači Cath/to zatím nemůžu prozradi,budou i dalšít  a  na Nicka se zrovna chci zaměřit v dalším příběhu).

Jinak Kačko příběh byl velmi pěkný,dočkáme se pokračování?

7 c.s.i1 c.s.i1 | 13. ledna 2007 v 13:48

I.R.E.T.H:tak to sa moc tesim je super ze existuju ludia ktorym sa csi tak paci ako mne

8 andy/szamanda andy/szamanda | 23. ledna 2007 v 19:10

Skvělí!Prostě skvělí!Gil je moc hodnej a Greg naprosto uchvatnej!=))

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama