Proč lhát - část třetí

26. prosince 2006 v 17:38 | Kačenka |  Vaše příběhy s CSI
Třetí slibovaná část příběhu

Gil zachmuřeně seděl u sebe v kanceláři a mordoval propisku, když vešla Terry.
"Tak jim to řekni," navrhla, jen co si všimla jeho výrazu, "stejně jim nemůžeš lhát donekonečna."
"Já nelžu. Jen jim do toho nic není," odvětil.
"Mají tě rádi. A ty máš rád je. Promiň, ale je to na tobě dost vidět."
Zvedl k ní oči.
"Dobře, řeknu jim to."
. . .
Gil vystoupil z auta a s kufrem v ruce se vydal přes půl ulice za Jimem. Ten chvíli přeostřoval z Gila na Teryy, která právě vystupovala z auta a pak se rezignovaně pustil do vysvětlování.
"Alexander Adams. Čtyřicet osm let. Kulka do hlavy. Vedle něj ležela kartička..."
"...Mossirg," uhodl Gil. Jim přikývl.
Terry vyskočila z auta a s úšklebekm zachytila Jimův pohoršený pohled. Už se chystala následovat Gila, když ji něco zaujalo. Naklonila hlavu na stranu a s přimhouřenýma očima si zaujatě prohlížela okýnko u auta. Pak zamyšleně přejela rukou náprsní kapsu na Gilově vestě, kterou měla na sobě.
"To snad není možné," prolétlo jí hlavou.
"Gile, mohl bys na chvilku?" zavolala.
O pár vteřin později se objevil vedle ní.
"Co se stalo?" tázal se opatrně, když si všiml jejího bledého obličeje. Podívala se mu do tváře, oči plné strachu.
"Už vím, co je Mossirg," zamumlala.
Pak ho zničehonic objala. Jim zvedl oči v sloup.
"No tak, Terrry. Co je Mossirg?" zeptal se Gil po chvilce tiše.
Zvedla k němu vlhké oči.
"Je to anagram. Jen to přečti pozpátku, navrhla tiše.
Pak ho zničehonic objala. Jim zvedl oči v sloup.
Gil s Jimem ji poslechli.
"Proboha živého," ujelo Jimovi.
. . .
Warrick si zrovna našel chvilku volna a usadil se v kanceláři s kelímkem kávy v ruce, když do dveří vrazil Nick.
"Našel jsem ten klub. Je tam všechno. Prostituce, svazování, alkohol i limonády. Jmenuje se Poche," ukazoval me papír s adresou. Warrcik neochotně vstal.
. . .
Alexander Adams, svobodný ředitel firmy na výrobu dětských houpaček, ležel na sterilním stole a nad ním se skláněli doktor Robbins a Gil Grissom.
"To mi připomíná způsob, jakým se ve strarém Egyptě vyndaval mozek z těla před mumifikací. Dutinou nosní se protáhl drát a rozmíchal se mozek, který pak stejným otvorem vytekl ven," pozoroval Gil zaujatě pitvu.
"Jenže tady máme místo drátu kulku," podával mu cenný důkaz patolog.
Gil pak odešel za expertem na střelné zbraně.
"Žádné otisky a databáze taky nepomohla. Víme jen, že kulka byla vypálena z revolveru značky Umarex, model Walther P22 a že za padesát dolarů ho koupíš kdekoli," oznámil mu expert.
. . .
"Na té poslední kartičce byl vzkaz: 'Memento mori'," ukazoval Jim Gilovi.
Ten na to chvíli koukal.
"Pamatuj na smrt?" zaváhal. Na něco si vzpomněl. Pak odešel a při cestě ven potkal Sáru.
"Jedeš se mnou?" zeptal se a Sára jen přikývla.
. . .
Sára se během cesty několikrát ptala na jejich cíl, ale odpověď se nedozvěděla. Když konečně dojeli na místo, otevřely jim dveře dvě ženy jen ve spodním prádle.
"Gil Grissom?" zeptala se jedna z nich, než stačil vůbec otevřít pusu.
Váhavě přikývl.
"Jak to..." ale ony ho nenechaly domluvit a zátahly ho dovnitř. Sáře zabouchly před nosem. Než se Gil vzpamatoval, seděl na pohovce a zatímco mu jedna z žen štíhlými prsty svírala ramena, druhá mu, teď už bez podprsenky, seděla na klíně a cucala mu ucho. Posadil ji vedle sebe na pohovku a vyskočil na nohy.
"Tak dost. Mám několik otázek," oznámil.
Obě ženy se nespokojeně zahalily do županů a Gil šel pustit dovnitř Sáru, která vztekle bušila do dveří. Když už vztahoval ruku a chtěl stisknout kliku, zaslechy za sebou zvuk. Než se však stihl otočit, někdo ho tvrdě uděřil do týla. Zatmělo se mu před očima a podlomila se mu kolena. Cítil, jak jeho tělo dopadá na dřevěnou podlahu. Pak už nic.
. . .
Sára nerózně podupávala za dveřmi a tiše nadávala na drzost těch ženskejch. Z domu se ozval výkřik. Pak se dveře otevřely a obě ženy se daly na útěk.
Ale kde je Gil? ptala se sama sebe a opatrně strčila do dveří. O svého šéfa málem zakopla.
"Gile, Gile, co je ti?" hlas se jí třásl, když si všimla krvavé rány najeho týle a pramínku krve, který mu tekl z nosu. Vytáhla z kapsy telefon a rychle vytočila číslo.
Sára nervózně podupávala za dveřmi a tiše nadávala, na drzost těch ženskejch. Z domu se ozval výkřik. Pak se dveře otevřely a obě ženy se daly na útěk.
Těch deset minut, než přijela sanitka, jí připadalo jako celý život.
. . .
"Co děláte s lany, která už nepotřebujete?" zeptal se Warrick.
Majitel klubu Poche se zamyslel a pak ušklíbl.
"Buď je znovu používáme, ale to málokdy. Většinou si je koupí některý z klientů."
"A máte jejich seznam?" tázal se Nick.
"Ano, ale ne zde. Chápejte, mezi naše klienty patří mnoho vlivných lidí. Mnoho ženatých lidí. Seznam všech zákazníků je uschován v bezpečnostní schránce v bance. Mohu vám jej vydat pouze za předpokladu, že všechny jména na těch papírech zůstanou jen mezi námi."
. . .
"Sára Sidleová?"
Žena sedící na lavičce sebou šklubla. Nad ní stál asi čtyřicetiletý muž v bílém doktorském plášti a tvářil se ustaraně.
"Je stabilizovaný, ale ztratil poměrně hodně krve a stále je tu reálná možnost, že bude mít trvalé poškození mozku nebo bedu ochrnut," odpověděl soucitně doktor.
Sára vytřeštila oči.
"A můžu za ním?" zeptala se.
Doktor přikývl.
"Ale jen na chvíli."
. . .
Greg a Terry seděli v Gilově kanceláři a usrkávali horké kafe. Mezi hovorem občas zabloudila pohledem na hodiny. Greg si toho všiml.
"Stalo se něco?" zeptal se opatrně.
"Jen, že se majitel téhle naší kavárny ještě neobjevil. Moc často s ním sice nejsem, ale je tohle normální?" tázala se.
"Když jede vyslýchat svědka, tak ne. Nebaví ho to. Obvykle je do dvou hodin zpátky, uculoval se Greg.
"Zavolám mu,"rozhodla se Terry a sáhla po telefonu, který ležel před ní na stole.
"Nezvedá to. To je divné. Pokud vím, tak si telefon nevypíná a uši už má vpořádku, ne?" nadzvedla obočí s úsměvem, ale zároveň s obavami.
"Mám zavolat Sáře? Byli přeci spolu. Mohla by vědět, kde je," navrhoval Greg a Terry vděčně přikývla.
. . .
Sára seděla vedle postele a nešťastně zírala na monitor pípající nad Gilovou hlavou. Zazvonil jí telefon. Sestra, který právě převlékala druhou postel v pokoji, ji zpražila nevraživým pohledem. Sára se neochotně zvedla a šla si hovor vyřídit za dveře. Volal jí Greg. A co hůř, sháněl se po Gilovi. Každé slovo jakoby jí zamrzalo v krku.
"Co se stalo?" zeptal se Greg se zlým tušením.
"Gil...je v bezvědomí. Někdo ho v tom domě praštil do hlavy, " vysoukala ze sebe Sára.
"No nazdar, máme přijet?" vyděsil se Greg.
"Ne, to nemusíte, ale zajeďte do toho domu. já tu zůstanu," řekla a po chvilce mu nadiktovala adresu.
. . .
"Co je?" zeptala se Terry Grega.
"Gil leží v nemocnici. Je s ním Sára. Pojedu do domu, kde Gila přepadli, hledat důkazy," tvářil se nešťastně.
Terry se rozšířily zorničky hrůzou. Chvíli byla zticha pak prohlásila, že rozhodně jede s ním.
. . .
"Zřejmě ho pachatal praštil touhle soškou. Je na ní krev a navíc je docela po ruce," uakzoval Greg Terry zbraň o nějakou půlhodinu později. Natáhla si rukavice a začala sošku oprašovat.
"Je tu otisk. Právě udělal třetí chybu," usmála se.
Jaké byly ty první dvě?" ptal se Greg.
"Začal vraždit a praštil Gila," vyjmenovala poslušně.
Greg se ušklíbl a sejmul ze sošky otisk
"Jdeme se podívat ještě vedle," navrhl a ukázal Terry směr.
. . .
Warricj se ořehraboval v seznamech zakázníků klubu Poche a s údivem zjišťoval, že majitel nelhal. Každý, kdo ve Vegas něco znamenal, byl na jednom z těch papírů.
"Moc hezké. Na tom seznamu je snad celá smetánka Las Vegas. Hele, dokonce i starosta," rozesmál se Warrick.
"Nick mu nakoukl zvědavě přes rameno.
"A má někdo z nich něco společného s Bobbym Taylorem?" zajímal se.
Warrcik mu podal polovinu listů.
"Kdo najde nějakou souvislost, nemusí psát hlášení," navhrl Warrick.
Nick se ušklíbl a prohodil svojí hromádku s tou Warrickovou.
"Tak jo," souhlasil Nick.
.................pokračování příště.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zodac zodac | 29. prosince 2006 v 11:45

Je to super. Už se těším na další díl!!!

2 Jana Jana | 29. prosince 2006 v 19:07

Já taky. Nic víc dodávat nemusim.

3 Cinka Cinka | Web | 30. prosince 2006 v 21:49

Je to moc pěkný. :-)

4 Lindsey Lindsey | E-mail | Web | 30. prosince 2006 v 22:16

Úzasny, jen tak dal....

5 tichajda tichajda | 31. prosince 2006 v 11:33

já nevim. jak tak na to koukám, moc mě to nenadchává :o)

6 Tvupsi Tvupsi | E-mail | Web | 4. ledna 2007 v 19:52

dobrý den, některé Vaše příběhy jsou opravdu zajímavé. Právě rozjíždím stránky tvůrčího psaní a tady to potencionálními spisovateli přímo vře, takže pokud by měl někdo zájem, napište mi na e-mail.

P.S. velmi zajímavě pojatý blog i články a povídky. Všem mnoho zdaru.

7 Lindsey Lindsey | E-mail | Web | 4. ledna 2007 v 20:51

Tyyyyyyyyyyyy jo, vidite, holky, mate budoucnost !!!!

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama