Beware of bane - část druhá

3. října 2006 v 13:13 | Kačenka |  Vaše příběhy s CSI
Druhá část Beware of bane od Cinky

Sára jde zrovna od Grega, když potká Nicka. Jde z patologie. Cestou ke Grissomovi si povídají o případu.
"Tak co, čí je ta krev?" ptá se hned Nick.
"Podle výsledků jsou v ní chromozomy XY. Tudíž mužská krev. Ale není toho zahradníka."
"Jo, tak to jsme si s Gilem mysleli taky. Docela by mě zajímalo, kde vzal vrah tolik krve."
"To ti nepovím. Co ty, jak jsi pochodil na patologii?"
"Doktor Robbins mi prozradil, že ten muž byl otráven."
"Cože? Já myslela, že byl zastřelen."
"Já nejdřív taky. Ale prý byl otráven chloridem draselným. A byl mrtvý dřív než byl střelen do srdce."
"Takže nás chtěl vrah zavést ze stopy?"
"Asi tak nějak. Má to marné. Na nás si nepřijde," uculí se Nick.
···
Warrick zjišťuje vše o zadržené zbrani. Zjistil přesný název, je to Berreta 92FS Vertec Inox, ráže 9mm. Otisky samozřejmě žádné. To by bylo moc jednoduché. Snad každý z filmů ví, že se nesmí zanechat otisky. Ale Warrickovi se podařilo zjistit majitele zbraně. Jistý Jonathan Carter. Jednou trestaný za ozbrojené přepadení banky. Právě touto zajištěnou zbraní si vyžádal peníze. Tak tentokrát ani nebyly otisky třeba.
Cate přišla za Warrickem, říct mu, co zjistila od doktora Robbinse.
"Warricku, tak ten kluk se chtěl vážně zabít. Ale tou zbraní střílel někdo jiný."
"Jonathan Carter."
"Co?"
"Jonathan Carter. Zřejmě on střílel. I když to není jistý. Ale je dalším vodítkem. To jemu ta pistole patří. Měli bychom ho navštívit. Pokud nám neřekne nic o té střelbě, mohl by říct, co se stalo s jeho zbraní."
"To je dobrý nápad. Kde ten Carter bydlí?"
"Je to přes půlku města, ale autem jsme tam hned."
"Fajn tak pojď. Jo a mimochodem, ten mrtvý kluk se jmenuje William Blake. Měl u sebe doklady," dodala Cate.
Při odchodu potká Cate s Warrickem Gila. Jde právě za Sárou a Nickem. Na chvilku se zastaví a povídají si o svých případech.
"Slyšel jsem, že máte podobný případ." povídá Gil.
"Prášky v kombinaci se střelbou?" ptá se Cate.
"No, my máme místo prášků chlorid draselný. Mám takový pocit, že nebyl podán ve formě tablet. Co vy?"
"Vypadá to na sebevraždu s pomocí." odpovídá tentokrát Warrick.
"S pomocí?" diví se Gil, "To snědl prášky a pak ho někdo postřelil?"
"Asi tak nějak. Zatím jsme na začátku. Teď jdeme zjistit něco bližšího o majiteli té pistole." vysvětluje Cate.
"Tak přeji hodně štěstí."
"Tobě taky," opětují Gilovo přání Cate s Warrickem.
Gil pokračuje v cestě za Sárou a Nickem a Cate s Warrickem jdou pro auto a vyrážejí za Jonathanem Cartrem.
···
Gil přišel za Sárou a Nickem a ptá se jich, co zjistili. Oni mu vše řeknou, jak novinky od Grega, tak z patologie. A taky novinky o zbrani. Měla upilované identifikační číslo, takže se nedalo zjistit, komu patří. Zřejmě ale byla málo používaná, byla v perfektním stavu. A podle vzorku na náboji, který byl za tímto účelem vystřelen, neodpovídá žádné zbrani z databáze.
"Vyslechl jsi všechny lidi z té párty?" ptá se Gila Nick.
"Ne, to udělali policisté. Já si jen prošel zapsané výpovědi. Ale nenašel jsem tam nic zajímavého. Myslím si, že to neudělal nikdo z těch přátel slečny Cordayové."
"Myslíš si, že to byl někdo z blízkých?" zeptala se Sára.
"Je to pravděpodobné. Pokud na to chceme přijít, musíme zjistit něco z minulosti toho zahradníka i slečny Cordayové a jejího přítele," odpověděl Gil.
"Ty někoho podezříváš?" vyptává se Nick.
"Nejsem si 100% jistý, tak to nebudu říkat. Potřebuji důkazy, abych mohl někoho obvinit. Takže do práce," vyhnul se Gil přímé odpovědi.
"Zjistím vše co půjde o panu a paní Douglesových," vybrala si Sára úkol.
"Tak já si vezmu toho kluka Paula Rosse," rozhodl se Nick.
"Dobrá, zbyla na mě slečna Jane Cordayová. Takže do práce," zavelí Gil.
···
Cate s Warrickem dojedou k domu Jonathana Cartra a jdou si s ním promluvit. Mají štěstí, je doma. Po zazvonění jim otevře mladý muž.
"Kdo jste?" zeptá se neurvale.
"Dobrej," pozdraví Warrick s Cate a představí se: "Jsem Warrick Brown a tohle je má kolegyně Cate Willowsová, jsme z kriminálky."
"A co chcete?" ptá se neochotně mladý muž.
"Jmenujete se Jonathan Carter?" ptá se Warrick.
"Jo, a co má bejt?"
"Našli jsme vaši zbraň na místě vraždy," odpovídá Cate.
"Moji zbraň, jo? Jenže já už žádnou nemám. Nedávno mi ji ukradli."
"Tak proč jste to nenahlásil?" vyzvídá Warrick.
"No tak jsem to nenahlásil. A co jako? To mě zatknete za to, že jsem to nenahlásil?"
"Můžeme vás předvést a vyslechnout u nás, pokud nebudete spolupracovat," říká Cate.
"Já nespolupracuju, jo? Vždyť jsem vám odpověděl na všechny otázky."
"To sice ano, ale nenahlásil jste odcizení zbraně, se kterou byl spáchán zločin. A poslední majitel jste vy. Nemáte žádný důkaz, že vám ji ukradli," vysvětluje Warrick.
"Takže budete muset jít s námi," uzavírá rozhovor Cate.
"No, proč ne. Když mě budete vyslýchat Vy…" podívá se Carter na Cate.
Ta na to nereaguje a odvede ho do auta. Warrick jde za nimi. A odjíždějí k výslechu.
···
"Nic. Nemám vůbec nic. Manželé Douglesovi byli úplně obyčejní. Ona dělala služebnou u slečny Cordayové dvacet let. Její manžel, pan Dougles, pracoval u slečny Cordayové stejnou dobu jako zahradník. Podle sousedů a známých to byli příjemní lidé. Pan Dougles vždy rád se vším ochotně pomohl. Byl to moc milý člověk," říká Sára Nickovi a Gilovi.
"Já jsem taky nenašel nic o tom Paulu Rossovi. Je to celkem obyčejný mladík. Jeho rodina není tak bohatá, jako ta slečny Cordayové, ale nebere si ji kvůli penězům. Ze zákonem taky neměl problém. Akorát pár pokut za špatné parkování. Podle přátel to je milý, sympatický kluk," povídá Nick.
"Taky toho moc nemám," přidává se Gil, "jen utrácí spoustu peněz, až nehorázně velkou sumu. Podle jedné kamarádky se na několika večírcích slečny Cordayové objevily drogy. Ale tohle je u mladých lidí normální. Další kamarádka řekla, že si Jane může dovolit cokoliv a nemusí ani hnout prstem. Jenže to nemá souvislost se smrtí toho zahradníka."
"Co teď?" ptá se Sára Gila.
"Něco mi tu pořád nehraje. Jen nevím co. Ten zahradník musel něco vědět, něco slyšet. Ta vražda byla promyšlená, takže se chtěli pana Douglese zbavit. Musíme na to přijít."
"Ale jak?" chce vědět Nick.
"Sáro, navštiv paní Douglesovou a zkus z ní něco dostat. Cokoliv. I kdyby to byla maličkost. Mám strach, aby nebyla v ohrožení života. Vrah si může myslet, že jí manžel něco řekl."
Sára mlčky přikývne.
"Ty Nicku," pokračuje Gil v rozdávání úkolů, "se pokus zjistit všechny peněžní transakce z účtu slečny Cordayové. Třeba najdeš nějaké vodítko."
"Proč zrovna účet Cordayové?" ptá se zvědavě Sára. Tuší, že Gila něco napadlo.
"Mám takové tušení, bohužel jen tušení. Chci tomu přijít na kloub. Třeba mi ty peníze pomůžou," odpovídá neurčitě Gil.
"Co budeš dělat ty?" chce vědět Nick.
"Projdu vše, co jsme až dosud zjistili. Možná, že jsme něco přehlédli," vysvětluje Gil.
Sára si jde pro auto a míří k paní Douglesové. Nick se jde ponořit do čísel a transakcí účtu. Gil začne procházet vše, co souvisí s případem.
···
"Takže, jmenujete se Jonathan Carter a jste majitelem Berrety 92FS Vertec Inox, ráže 9mm," začíná Cate oficiální výslech na oddělení kriminalistiky.
"Už nejsem majitelem Berrety, říkal jsem vám, že mi ji ukradli," reaguje naštvaně Cater.
"Máte pro to důkaz? Nahlásil jste to někde?" ztrácí s ním trpělivost Warrick. "Můžete za to jít do vězení," zkouší ho přelstít.
"Kecy, nemáte žádnej důkaz, že jsem střílel," oponuje Carter.
"Tak střílel jste?" ptá se Cate. Snaží se ho zmást, aby se podřekl. A snaha se vyplácí.
"Kruci, říkám, že jsem nestřílel. Nemáte proti mně žádný důkazy. Na pistoli nebyly žádný otisky…" v tu chvíli si Carter uvědomí, že se podřekl. Bohužel pro něj, je pozdě.
"Jak víte, že se na zbrani nenašly žádné otisky?" útočí Warrick.
Carter mlčí.
"Poslyšte Cartre, je vám devatenáct. Za vraždu dostanete doživotí. To chcete strávit zbytek života ve vězení? Pokud nám pomůžete objasnit případ, přimluvíme se za vás u návladního. Určitě jste ho nechtěl zabít. Tak co, pomůžete nám?" zkouší to na city Cate.
Nic. Ticho.
"Tak fajn, jak chcete. Půjdete do vězení a přinejlepším dostanete doživotí," ztrácí s Cartrem trpělivost i Cate.
"Jakým způsobem se za mě přimluvíte?" přerušil své mlčení Carter.
"Záleží na tom, co nám řeknete," vysvětluje Warrick.
"Co když řeknu, že jsem Willyho nezabil?"
"To my víme, byl jen postřelen do ramene a kdyby se včas dostal do nemocnice, mohl žít," povídá Cate.
"Willy se chtěl zabít. Vzal si prášky na spaní, ale chtěl mít jistotu, proto mi řekl, abych ho střelil. Věděl, že mám zbraň. Měl jsem mířit na srdce, jenže to nešlo. Nemohl jsem. Trefil jsem jen rameno. Willy řval, ať nejsem srab a střelim ho pořádně. Nemohl jsem, prostě to nešlo. Tak jsem zahodil zbraň a zdrhnul jsem," snaží se ospravedlnit Carter.
"Jo a nechal jsi Williho vykrvácet," říká s ledovým klidem Warrick.
"Myslel jsem, že dojde na silnici a někdo ho odveze do nemocnice. A vůbec, chtěl se zabít."
"Zřejmě si svou smrt rozmyslel. Snažil se dostat se k cestě, jenže cestou vykrvácel. Kousek od silnice," povídá Cate.
"Já ho nechtěl zabít! Střelil jsem ho do ramene. Myslel jsem, že dojde k silnici," hájí se Carter.
"Byl utlumen prášky, takže měl zhoršené vnímání. Ty prášky už taky začaly působit a zhoršila se mu koordinace pohybu," popisuje Warrick těžkou úlohu Williho dostat se k silnici.
"Moment, právě jste řekl 'myslel jsem, že dojde k silnici'. Přitom tvrdíte, že se chtěl zabít. Tak jak to tedy je?" chce vědět Catherine.
"Říkala jste, že zemřel u silnice, tak jsem si myslel, že si to rozmyslel."
Po delší době výslechu vytáhli z Cartera všechno o tom, jak se to stalo. Byla to namáhavá práce, ale stála za to. Po výslechu nechali odvést Jonathana Cartera do vazby.
pokračování příště... autorka: CINKA
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačenka Kačenka | E-mail | Web | 4. října 2006 v 19:22 | Reagovat

já se picnu, mám ve svým příběhu holčinu, která se jmenuje příjmením stejně jako tvůj podezřelý. holt je to frekventovaný jméno.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama