Beaujolais - část třetí

30. října 2006 v 10:56 | Kačenka |  Vaše příběhy s CSI
Závěrečná část příběhu od I.R.E.T.H.

Na oddělení dorazili ještě pořád dotčený Gil se Sárou a nesli nové informace týkající se případu. Catherine, Warrick a Nick čekali v zasedací místnosti a horlivě o něčem diskutovali. Na stole ležely hromady fotek a složek se jmény podezřelých. Z jejich rozhovoru je vyrušil příchod Grissoma .
"O čem se to bavíte?"
"Ahoj Grissome, taky tě zdravíme."
"Omlouvám se. Jak se máte vespolek? Co máte nového?" zeptal se ironicky.
"Jsi nějaký nabroušený, McLeodová, co?" zeptal se Warrick.
"Tak nějak."
"Hm…Chudáku. Tak tedy u Woodsových jsme našli kravatu a zajistili jsme na ní hnědý krátký vlas. Potom tu máme lahvičku s diazepamem, který měla Samantha v krvi. Našli jsme ho pohozený v uhláku a pozor byly na něm otisky prstů," odpověděl na jeho otázku Nick.
"A víte, čí byly?"
"Jo, Warrick prohlídnul databázi a hle, možná máme vraha," řekl Nick.
"Ropného magnáta Williama Edmondse. Byl obviněn z ublížení na zdraví. Podle všeho to v posteli až moc roztočil," řekl spokojeně Warrick.
"A kde najdeme toho kance?" zeptal se Gil.
"No dneska se nám Gile dařilo, tady je adresa domu, ale měl by si spíš zajet do jeho podniku, tam prý tráví většinu času," odpověděla Cat.
"Já tentokrát zůstanu a zajdu za Alem, prý mi volal. Místo mě pojedeš ty, Warricku, a vezmi s sebou Grega, bude šťastný jako blecha. Jo, abych nezapomněl, MceLodová si všimla, že se v Samanthině blízkosti držel právník toho magnáta. Navíc prý ji přišla trochu omámená."
"Já si to vezmu na starost, ale potřebuju seznam lidí z té narozeninové párty," reagoval Nick. Zvednul se ze židle a odešel do své kanceláře.
"Catherine mluvila si o nějaké kazetě a knihovnici."
"Jo o Betty Cordeyové, ta na tom záznamníku, zkusím najít adresu a pak za ní zajdu, vezmu s sebou Sáru."
Catherine se podívala na Sáru, ta se vzápětí zvedla a odešla s ní. Za nimi šli i Warrick s Gregem. Gil zůstal v místnosti úplně sám. Najednou se ozvalo pronikavé pípání, zvuk se rozléhal po celé místnosti. Gil vyndal z kapsy mobil, znuděně na něj pohlédl a tiše si brblal.
"Hm..no přece jen jsem nepostradatelný. No aspoň Al si na mě vzpomněl, není to sice okouzlující brunetka…"
Podnik W. Edmondse:
Warrick a Greg dorazili k Edmondově sekretářce. Za psacím stolem seděla starší dáma a dívala se na ně velmi nepříjemným a přísným pohledem. Greg něco chtěl říct, ale při pohledu na sekretářku si vybavil svoji příšernou třídní v první třídě. Celé jeho tělo polil studený pot a nezmohl se ani na jediné slovo. Celou situaci zachránil až Warrick.
"Dobrý den, jsme z kriminálky Las Vegas. Já jsem Warrick Brown a tohle je Greg Sanders. Jsme tu kvůli vraždě jedné mladé dámy, přišli jsme za ….."
"…panem Edmondsem.To je mi jasné, jinak by jste tu nebyl, pane Browne. Budete muset chvíli počkat, pan Edmonds tam má klienta a nepřál si být nikým a ničím rušen," řekla důrazně sekretářka. Rukou jim pokynula, aby se posadili do koženého křesla opodál. Warrick se tiše zeptal Grega.
"Proč si ze sebe nevydal ani hlásku, stalo se něco?"
"No ani ne, jen vypadá jako moje třídní v 1. třídě, slečna Hogginsová - teda slečna bylo jí 55. Byla hrozná, zasedla si na mě, hrozná bestie," řekl znechuceně Greg.
"Takže stará panna, která se stala tvou celoživotní noční můrou. Hm..dnešek začíná fakt dobře," konstatoval soucitně Warrick. Z jejich tlachání je vyrušil odchod mladé prsaté blondýnky z Edmondsovy kanceláře.
"Už můžete jít, ohlásila sem vás," sekretářka se na ně podívala a nasadila dost křečovitý úsměv. Warrick s Gregem vešli do jeho kanceláře.
Za vyřezávaným a robustním stolem seděl obtloustlí magnát William. Měl krátké hnědé vlasy, což nezůstalo bez povšimnutí. Warrick přimhouřil oči. Oba slušně pozdravili a představili se. Pak už se jen vyptávali.
"Víme, že jste byl na oslavě pana Woodse a že jste byl v blízkosti zavražděné Samanthy Rosenbergové."
"Bože, tak ona je mrtvá?" řekl překvapeně Edmonds. Greg si všiml, jak znervózněl a tak se začal tentokrát vyptávat on. Gregovi začalo značně stoupat sebevědomí.
"Měl jste s ní poměr? Jak dlouho ji znáte?"
"Po-po-poměr?" začal nervózně koktat magnát.
"Ano. Poměr. Odpovězte, prosím."
"Ne, já, asi ne."
"Asi ne?" zeptal se Warrick.
"Jak dlouho ji znáte?" zeptal se Greg a chtěl působit velmi profesionálně.
"Já... potkal jsem ji jen na tom večírku, to je všechno!"
"Tak měl jste s ní poměr, nebo ne?" zeptal se přísně Warrick. Magnát se chvíli rozmýšlel a odpověděl.
"Jo ten večer, pak odešla, byla trochu nalitá. To je ale opravdu všechno."
"Dobrá, když jste si opravdu jistý. Potřebujeme ještě maličkost,"odpověděl Warrick a Greg mezitím vytáhl nůžky. Magnát zpozorněl.
"Na co to je?" nervózně se zeptal.
"Potřebujeme váš vlas," odpověděl rázně Greg a ve vzduchu zastříhal nůžkami. Vzal opatrně pár vlasů a odstřihl je. Nakonec je dal do malého sáčku.
"Teď by jste snad už měli jít, mám mnoho práce. Doprovodím vás."
William se postavil a otevřel jim dveře z jeho kanceláře.
"Nashledanou, pane Edmondsi."
"Spíše sbohem, pane Browne, doufám, že vás dva už nikdy neuvidím."
Když odcházeli z jeho kanceláře, magnát ještě o něco žádal svou sekretářku.
"Maxime, prosím, pošlete mi sem okamžitě Learyho."
Magnát to dopověděl a prudce za sebou zavřel dveře. Greg si jméno okamžitě zapsal do malého zápisníčku, co kdyby se jednalo o komplice. Pak už oba dva zmizeli za zavírajícími se dveřmi Edmondovi společnosti.
V Lasvegaské knihovně :
Catherine a Sára vešly do velké knihovny a mířili si to přímo ke knihovnici Betty Cordeyové. Jakmile dorazili, Sára vytáhla odznak.
"Dobrý den. Já jsem Sára Sidle a tohle moje kolegyně Catherine Willows, jsme z kriminálky."
"Oh, bože stalo se snad něco vážného? Že můj syn zase něco vyved?"
"Ne, jsme tu kvůli vraždě Samanthy Rosenbergové. Chodila do knihovny. Pamatujete se na ní?"
"No jistě, velmi milé a cílevědomé děvče, a ona byla zavražděna?"
"Ano, nevíte s kým se třeba stýkala, nebo jestli měla nějaké potíže třeba s přáteli či milencem?"
"Ne, byla velmi pohodový člověk, nevšimla sem si, že by se s někým hádala i když jednou snad…" zamyslela se paní Cordeyová.
"Ano? Chtěla jste snad něco říci?" zeptala se zvědavě Cat.
"Ano, je to asi 3 měsíce. Bylo pozdě večer a ona tu ještě byla. Někdo ji volal, dost se hádali."
"A kvůli čemu nevíte?" reagovala okamžitě Cat.
"No, snad kvůli nějakému rozchodu, pochopila sem, že spolu chodili a ona to s ním skončila, ten muž ji musel vyhrožovat. Když se k němu prý nevrátí, tak všechno řekne její rodině - takhle sem to z jejích slov pochopila, když mu odpovídala."
"Říkáte před 3 měsíci?" zeptala se Catherine. Pak se obrátila na Sáru.
"Nebylo to před 3 měsíci, co se zasnoubila s Mitchelem?"
Sára jenom přikývla a zeptala se Betty.
"A nevíte náhodou, jakým jménem ho oslovovala?"
"Počkejte …bylo to od V, snad Vincente,Vinci…bylo to takové starší ne moderní. Už to mám Viktore!" zvolala nadšeně Betty.
"Jste si jistá?" zeptala se Cat. Betty přikývla. Catherine a Sára se vydali zpátky na oddělení.
U doktora Robinse:
"Ahoj Ale."
"No konečně, Gile. Sháním tě celou věčnost."
"Promiň, měl sem toho moc, a vůbec, co se stalo?"
"Po smrti se můžou objevit podlitiny, o kterých jsme neměli ani tucha. No a Samantha je náš případ. Když ji oběsili, pevně utáhli kabel - z toho ty odřeniny a modřiny co tu máme už od začátku. Ale když sem se na tělo díval dnes, zjistil jsem, že se objevují další podlitiny okolo krku. Z čehož vyplívá, že byla škrcena ještě před smrtí nějakým pravděpodobně pruhem látky," konstatoval dr. Robbins.
"Mohla to být třeba kravata?"
"Klidně, z čeho tak usuzuješ, Gile?"
"Jednu takovou jsme totiž našli," odpověděl trochu zamyšleně Gil. Rozloučil se s Allem a odešel zpátky do zasedačky.
Zasedací místnost :
Všichni už seděli na svých místech a rozebírali nové okolnosti týkající se případu. Grissom začal všechno shrnovat a nahlas přemýšlel o té vraždě.
"Takže Samanthu pravděpodobně zabil ten magnát. Byli spolu v ložnici, magnát se proměnil v divoké zvíře, vzal kravatu a Samanthu začal škrtit. Mělo to být jen symbolické, ale ve své euforii to přehnal, zlomil ji vaz - to by vysvětlovalo ty posmrtné modřiny, co dr.Robbins objevil. Pak se nám shoduje taky DNA vlasu na té kravatě - takže je jasné, komu patřila."
"No dobře, ale nevysvětluje to ten diazepam, a lahvičku v uhláku. Ani nevíme, čí byly třetí otisky na lahvičce. No aspoň jsme zjistili, že se shodují s otisky na kabelu. To je všechno," reagoval Nick.
"Taky nesmíme zapomenout na toho právníka, potom, co jsme s Warrickem odcházeli z Edmondsovi kanceláře, slyšel jsem, jak si nechal zavolat Learyho. Podle všeho byl na seznamu hostů z Woodsova večírku, jistý Victor Leary - jeho právník."
"Greg má pravdu a ke všemu od Cordeyové jsme zjistily, že s Rosenbergovou dřív chodil jistý Victor, a od Mcleodové jste ty a Sára zjistili, že se v její blízkosti držel jistý právník," konstatovala Catherine.
"Fajn, takže já a Cat zajdeme do Edmondsova podniku a najdeme i Leayryho. Oba je vyslechneme, pak budeme chytřejší. Cat, můžeme?" zeptal se Grissom .Cat vstala a oba odjeli za Victorem a Williamem.
Gil a Catherine dorazili k nepříjemné sekretářce a dožadovali se přijetí. Potom chtěli, aby zavolala právníka Victora Learyho. Asi za 5 minut Victor dorazil, ale pan Edmonds je odmítal přijmout.
"Já už toho mám dost, Catherine, jdeme dovnitř, vy, Leary, tu prosím zůstaňte," řekl netrpělivým tónem.
"To nepůjde, pan Edmonds se ve své pracovně vždy zamyká," ozvala se sekretářka. Catherine toho měla taky dost a chtěla ji něco říct, když v tom se ozval výstřel z pracovny. Sekretářka se okamžitě postavila a odemkla dveře. Gil vešel jako první a za ním hned Catherine. Victor a sekretářka vystrašeně nahlíželi dovnitř. Ve svém koženém křesle seděl William Edmonds s prostřelenou hlavou. Všude okolo byla krev. Sekretářka vyděšeně vykřikla a Victor jen nevěřícně vrtěl hlavou.
"No tak tomu už pomoci není, mozek má na kaši," konstatoval Gil. Za několik minut přišli lidé z kriminálky a začali zajišťovat důkazky a odklízet mrtvolu. Gil a Cat vzali Learyho s sebou na výslech k Jimovi. Nechali mu sejmout otisky a zjistili že se shodují s těmi na kabelu a na lahvičce. Čekali ještě na výpis jeho účtu. Mezitím Victor seděl ve výslechové místnosti. Gil, Nick a Warrick vše pozorovali za sklem.
Ve vyslíchací místnosti:
"Tak, znal jste zavražděnou Samanthu Rosenbergovou?" zeptal se Jim.
"Ne," stroze odpověděl Victor.
"Lžete, víme, že jste s ní chodil a ona se vámi rozešla."
"Dobrá, tedy budu mluvit pravdu," odpověděl pokorně Victor.
"Chodil jsem s ní 2 roky, pak mi dala košem, když se zasnoubila s guvernérem."
"Můžete mi vysvětli, jak je možné, že jsme našli vaše otisky prstů na kabelu a na lahvičce sedativ, kterými byla omámena?"
"No snad už mu to neublíží. Stejně je posmrti. Můj nadřízený ji chtěl dostat do postele, tak si ode mne půjčil prášky, aby byla trochu poddajná. Potom ji nechtěně při styku zlomil vaz a mně vyhrožoval, že pokud mu nepomůžu, tak mi dá padáka a hodí to na mě. Prý měl na to lidi. Tak sem ji odvezl k ní domů a tam to všechno nastrčil, aby to vypadalo jako sebevražda."
"Takže jste byl tak obětavý, že jste kryl vraha. Jste opravdu dobrák od kosti," odpověděl Jim, ale najednou do místnosti vešla Sára s výpisem Victorova konta. Jim si ho prohlédl a spustil.
"Když jste to dělal tak nedobrovolně, pak mi vysvětlete, proč vám váš šéf poslal dnes ráno na účet 150 tisíc dolarů?"
"O tom nic nevím,"odpověděl rázně Victor.
"No tak, máme svědka, jak jste Samantě vyhrožoval, že prozradíte její tajemství."
"Byla to svině!" najednou zakřičel Leary. Vypadal velmi naštvaně.
"Tak s pravdou ven, jak to všechno bylo? Proč jste kryl svého šéfa?"
"Já ho nekryl," řekl tiše Leary.
"To já ji zabil."
Jim byl velmi překvapený, vůbec to nečekal.
"Já nevím proč sem to udělal, věděl jsem, že se mu líbí, tak jsem jí do jejího oblíbeného vína dal diazepam. To víno měla ráda a věděl jsem, že ho neodmítne. Byla tak omámená, že s Edmondsem odešla nahoru.Věděl jsem, že má dost ulítlý praktiky a že rád škrtí."
"Taky jste věděl, že pokud se ji něco stane, on se obrátí na vás a bude žádat o pomoc. Pak jste ho vydíral, bál se, že něco řeknete," dopověděl za něj Jim.
"Jo, on ji sice trochu škrtil, podle mě jenom usnula, protože v autě, když jsem ji vez domů, začala mluvit ze spaní. Tam jsem ji zabil…"
"A tu lahvičku, jak se na ni dostali otisky vašeho šéfa?"
"Ten den dopoledne měl jednání, dal jsem mu tu lahvičku, ať si vezmě prášek na bolení hlavy. Byl v něm aspirin. Doma sem akorát vyměnil obsah."
"Místo aspirinu diazepam..." přemýšlel nahlas Jim. Do místnosti vešel Gil a posadil se naproti Victorovi.
"On by se nezabil, že mám pravdu?" zeptal se Gil.
"Ne," řekl smutně Victor.
"Přesvědčil jste ho potom, co si vás nechal zavolat. Měl jste strach, že by na vás mohl upozornit a doufal jste, že když bude mrtvý, vy můžete říct svoji verzi o vaši obětavosti a o tom jak jste ho kryl, že mám pravdu?" zeptal se Gil. Victor jen přikývl a smutně koukal do země. Jim Victorovi nasadil pouta a odvedl ho do jeho prozatímní cely.
Byl večer a všichni se chystali k odchodu, Gil si povídal s Cat, když si něčeho všimla. Vztáhla ruku ke jeho krku a zavtipkovala.
"Copak, vášnivá noc?"
Gil se zarazil a podíval se tázavě na Cat. Sára přistoupila a nechápavě pohlédla na jeho krk. V tu chvíli spatřila miniaturní cucflek. V té chvíli dostala záchvat smíchu, protože si vzpomněla na rozhovor s McLeodovou a uraženého Gila. Napadlo ji, že chtěl dokázat, že není senilní dědek. Gil po Cat hodil nevraživý pohled a když spatřil Sáru, došlo mu, proč to. Ostatní vůbec nechápali, která bije. Gila z této nepříjemné situace zachránil velmi příjemný ženský hlas za jeho zády.
"Gile?" otočil se a na tváři se mu objevil překvapený výraz. Ve dveřích stála tak 35 letá brunetka. Byla velmi hezká a sympatická. Měla na sobě velmi elegantní šaty losové barvy. Její hnědé lokny ji spadaly na ramena a její čokoládově hnědé oči se zaujetím pozorovaly Grissoma. Všechno okolo ztichlo. Catherine, Nick, Warrick, Greg a Jim pozorovali tuto tajemnou krásku a čekali co bude. Sára stála jak přibitá a z jejího pohledu bylo zřejmé překvapení, zklamání a žárlivost.
"Megan? Co tu děláš? Neměli jsme se sejít až v …" zmateně pohlédl na hodinky a z jistil že je 8:00.
"V půl osmé, meškáš. No, dneska ti to prominu, určitě si měl mnoho práce."
"Promiň, já...ztratil jsem pojem o čase."
"To nevadí, můžeme jít nebo tu ještě něco máš?"
"Ne, můžeme jít," odpověděl Gil. Všichni byli překvapení. Gil vstal, oblékl se a Megan otevřel dveře. Jelikož byly skleněné, ostatní je mohli pozorovat dál. O něčem si začali povídat a začali se smát. O větší pozdvižení se postaral i jemný polibek Megan na Gilovu tvář. Nakonec jim zmizeli za rohem chodby.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cinka Cinka | 30. října 2006 v 15:58 | Reagovat

Tak to je naprosto boží! Je to fakt super. A ten závěr s Gilem je jako třešnička na vynikajícím dortu. Paráda! Díky za Grega v akci. A vůbec, díky za celej super příběh.

2 ellannor ellannor | E-mail | 30. října 2006 v 17:06 | Reagovat

Prostě skvělý.Úžasný závěr.

3 I.R.E.T.H. I.R.E.T.H. | E-mail | 30. října 2006 v 17:41 | Reagovat

Děkuju!Nevěděla jsem jak to mám zakončit,tak jsem tam přihodila Megan,doufám,že jsem to tím nepokazila.Ale jinak vám moc děkuji.

PS:Greg tam bude častěji,prostě bez něho by to nemělo cenu.

4 Cinka Cinka | 30. října 2006 v 17:46 | Reagovat

Vůbec jsi to nepokazila. Je to fakt super. A za Grega díky!

5 ellannor ellannor | E-mail | 30. října 2006 v 19:34 | Reagovat

Bude pokračování? Já bych byla pro, už kvůli Gilivi a Megan.Please!

6 I.R.E.T.H. I.R.E.T.H. | E-mail | 30. října 2006 v 19:50 | Reagovat

No jasně,když se vám to teda líbí,tak proč ne! Ellannor  fakt by si byla pro abych rozvedla příběh o Meg a Gilovi?

7 Kahl Kahl | E-mail | 30. října 2006 v 19:55 | Reagovat

Hmmmmm... Tak to je boží!! To rozuzlení mě dostalo... Myslela sem bůhvíjak nemam mojí potrhlou, ale milou :+)) kamarádku prokouklou ( můj typ=právník) , ale... Sama taky píšu, ale není to tak napínavý... Co byste chtěli v básničce?!!

A jinak?? Kdo umí, ten umí!

PS: Chtělo by to pokračování!! Možná, že by tam mohlo být víc Grissonových dialogů? Ale jinak: Wow!!

8 I.R.E.T.H. I.R.E.T.H. | E-mail | 30. října 2006 v 20:05 | Reagovat

Kahl mimochodem píšeš boží básničky(jednu mi napsala).Až vydáš knihu básní,já budu první zákazník,který ji zakoupí,vystojim klidně celou frontu jen abych si je mohla koupit.

9 ellannor ellannor | E-mail | 30. října 2006 v 22:06 | Reagovat

Chybička se vloudila. :-)

10 Kačenka Kačenka | E-mail | Web | 31. října 2006 v 9:57 | Reagovat

ellanor: Kde? Jaká chybička?

11 ellannor ellannor | E-mail | 31. října 2006 v 15:20 | Reagovat

I.R.E.T.H. : Rozhodně se za to přimlouvám.Nevím jak ostatní.

Kačenka: Ale, jen jsem si všimla, že jsem napsala Gilivi místo Gilovi. Taková drobnost.

12 Kačenka Kačenka | E-mail | Web | 1. listopadu 2006 v 10:16 | Reagovat

ellanor:aha, já myslela, že je chybička na mé straně. To máš fuk, každej se nějak překlepne

13 I.R.E.T.H. I.R.E.T.H. | E-mail | 1. listopadu 2006 v 11:29 | Reagovat

v poho mně to nejdřív s tou chybou taky nedošlo,myslela sem si,že sem něco blbě napsala v Beaujolais.Kačko chtěla jsem se zeptat,jestli ještě píšeš ?

14 Kačenka Kačenka | E-mail | Web | 1. listopadu 2006 v 14:08 | Reagovat

píšu, ale jde mi to strašně pomalu. V práci mám teď takovej zmatek, že bych se nejradši šla oběsit, prostě to krapet nezvládám. Takže se všem moc omlouvám za tak dlouho čekací dobu.

15 ellannor ellannor | E-mail | 1. listopadu 2006 v 16:37 | Reagovat

Omlouvám. Nechtěla jsem vás vyděsit. :-(

16 ellannor ellannor | E-mail | 1. listopadu 2006 v 16:38 | Reagovat

Kačenka: Mě to neva. Víš, co se říká. Kdo si počká, ten se dočká.

17 obelixy obelixy | 3. listopadu 2006 v 20:21 | Reagovat

já nechci nějak rejpat jo...ten příběh je výbornej, ale jenom takovej detail....když potřebujou vlasy, tak je musej utrhnout, protože je potřebujou s kořínkem, tedy tím pádem s DNA a ne je jenom odstřihnout, tam by DNA nebylo....ale jenom takovej detail....jinak výborný

18 Kačenka Kačenka | E-mail | Web | 3. listopadu 2006 v 20:27 | Reagovat

i mistr tesař se někdy sekne

19 I.R.E.T.H. I.R.E.T.H. | E-mail | 4. listopadu 2006 v 11:28 | Reagovat

psala sem to s teplotou v deset večer naládovaná ibalginem,takže fakt sorry,byla sem trochu mimo,příště si to budu pamatovat

20 tereza tereza | E-mail | 16. července 2007 v 23:45 | Reagovat

moc pěkný, vážně ;)

21 netri netri | Web | 13. srpna 2007 v 19:58 | Reagovat

fakt božíííí...jenom lituju Sáru...

22 Kata Kata | E-mail | 16. srpna 2007 v 11:19 | Reagovat

Skoda ze nikdo nenapuise ze se Gil se Sarou polibi!!:-(

23 *L* *L* | 13. září 2007 v 20:01 | Reagovat

Mooooooooooc krásný

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama